Spoluautor knihy Jeskyně Ústeckého kraje Richard Pokorný uvedl, že se shora spustili do praskliny a odebrali vzorky usazeného materiálu. V něm se skrývalo obrovské množství malých kůstek. „Konkrétně jsme našli 7 548 kostí a jejich fragmentů,“ přiblížil Pokorný.

Jednalo se zejména o pozůstatky drobných hlodavců, ryb, hadů, ale našel se i jeden prstní článek soba. Naskýtá se otázka, jak mohlo dojít k tak velké akumulaci kostí v jedné skalní rozsedlině? „Jedna z pravděpodobných teorií je, že v puklině žila v průběhu doby ledové sovice sněžní a kosti jsou pozůstatky jejích vývržků. To se ale netýká sobí kosti, to by mohl být nepřímý důkaz přítomnosti člověka. Ale to už příliš spekuluji,“ sdělil Pokorný, jenž zároveň vede Katedru životního prostředí ústecké Univerzity J. E. Purkyně.

Hojně navštěvovaná je jeskyně víl. Pronikající voda zde v zimě dělá množství rampouchů.
V jeskyních Ústeckého kraje krápníky nenajdete, ale rostou v nich kořeny nahoru

Jak se zjišťuje stáří jeskyně? Rozplavením usazeniny se získalo množství organického materiálu. Vědci se ho rozhodli podrobit analýze radiouhlíkovou metodou. Rozbor ukázal, že nejstarší vrstva ležící přímo na kamenech tvořících strop jeskyně je stará 41 780 let. Jak k tomu došli? Radiouhlíková metoda se nedá použít na neorganický materiál, proto vědcům pomohlo množství zvířecích kůstek v nejnižší vrstvě. Zvířecí kosti na rozdíl od kamene obsahují konkrétní poměr izotopu uhlíku, podle něhož se dá určit jejich přesné stáří (viz infobox). Vývržky, které ležely úplně nejníže na stropě jeskyně, jsou tak stejně staré jako nejstarší usazeniny v průrvě.

Přírodní památka

Vědcům se díky kostím podařilo určit 16 druhů živočichů, kteří jsou dokladem tehdejších klimatických podmínek. Dominanta nedaleko Litoměřic kromě jeskyně skrývá i pod sutí skryté štoly, které vznikly v průběhu těžby kamene. Ta odkryla krásné pravidelné kamenné sloupy. Od roku 1966 byla část kopce chráněna, v roce 1992 byl Radobýl prohlášen za přírodní památku.

Založil geografický magazín Koktejl, napsal řadu kniha. Podle některých vznikly filmy a divadelní hra.
Chalupář na samotě: Pro spisovatele je to ideální kombinace, říká Formánek

Podobně jako většina vrchů Českého středohoří je i Radobýl erozí odhaleným vulkanickým tělesem. Jeho geologické stáří je zhruba 30 milionů let, má výšku 399,4 metru nad mořem a leží 2,5 km od Litoměřic. Ukrývá v sobě puklinovou jeskyni, u které se povedlo přesně určit datum jejího vzniku.

Z rozsedliny jeskyně

Původně ve skalní stěně žádná jeskyně nebyla. Když vlivem pohybů skalních mas skála praskla a posunula se zhruba o metr, vznikla trhlina, do které padaly kameny. Část z nich se zaklínila, čímž vznikl „strop“, jenž se dál zanášel a zpevňoval. „Pohyb skalních bloků byl pravděpodobně jednorázový a poté již docházelo pouze k rozvětrávání stěn rozsedliny a odlamování menších kamenů až balvanů, tím vzniku stropu jeskyně, a zároveň vyplňování rozsedliny navátou spraší,“ popsal v odborné studii Pokorný.

Marie Imbrová, vášnivá afrikanistka, s knihou, která ji změnila život.
Kniha Emila Holuba jí změnila život. Bývalá diplomatka pomáhá dětem v Africe

V dobách ledových bylo okolí Radobýlu pokryto bezlesým ekosystémem připomínajícím tundru. Materiál, který se v puklině usazoval, byl prach a spraš.

„Vlastní jeskyně má celkovou délku 11,5 m, čímž se řadí mezi deset nejdelších pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech Ústeckého kraje,“ napsal Pokorný v odborné práci vydané ve sborníku Zprávy o geologických výzkumech.

Jak funguje radiokarbonová metoda datování
Za vynálezem datování pomocí radiouhlíkové metody stojí americký chemik Willard Frank Libby, který za ni získal Nobelovu cenu za chemii. Metoda je založena na poměru nestabilního uhlíku C14 ke stabilnímu C12. Poměry dvou různých izotopů uhlíku se v čase mění a velmi vzácný C14 se díky fotosyntéze dostává do rostlin a následně i do živočichů. Pokud organismus zahyne, v jeho zbytcích se zachová takový poměr, jaký panoval v době jeho smrti. Porovnáním se dá zjistit čas úmrtí dlouho do minulosti. „Datovat lze materiály obsahující uhlík, které se v minulosti účastnily uhlíkového koloběhu, například: dřevo, rašelinu, organické jezerní sedimenty, karbonáty, zbytky rostlin, uhlíky, ulity měkkýšů, korály,“ uvedla Miriam Nývltová Fišáková ve studii zaměřené na tuto metodu.