Podle vedení zařízení jsou jeho klienti pro město přínosem. „Jsme jedním z největších zaměstnavatelů v rámci Litoměřicka,“ připomíná ředitelka Domova Jana Ryšánková.

O jaké klienty se v Domově staráte?
O osoby s chronickýmduševním onemocněním. Z 50 procent o klienty se schizofrenií, dále u nás žijí lidé trpící schizoafektivní poruchou, organickou poruchou s bludy, stařeckou demencí a jinými druhy duševních onemocnění. Schizofrenie postihuje zhruba jedno procento populace, podle seriózních odhadů dnes schizofrenií v České republice trpí až 100 tisíc osob. Všichni samozřejmě nežijí v pobytových zařízeních, ale i doma, léčí se ambulantně a okolí o jejich chorobě zpočátku vůbec neví. Nemoc zasahuje často osoby v mladém a středním věku, vyřazuje je z aktivního života. Až 80 procent postižených zažívá první epizodu onemocnění před dosažením 45 let. Většina klientů k nám přichází z psychiatrické nemocnice v Bohnicích, řada z nich už rodinu ani vzdálenější příbuzné nemá. Původně to byli výhradně lidé s trvalým pobytem v Praze. Tím, že jsou ale leckdy s omezenou způsobilostí k právním úkonům a nemají už nikohoa žijí zde třeba 15–20 let, mají veřejného opatrovníka, což už je u cca 120 klientů město Terezín. Lidé s trvalým pobytem v Terezíně se tak stávají občany města.

Ředitelka Domova se zvláštním režimem v Terezíně Jana Ryšánková.Zdroj: Deník / Karel PechVaše klienty můžou lidé potkat často i venku v Terezíně.
Obyvatelé našeho Domova nejsou občané druhé kategorie, nejsou to chovanci ani vězni. Někteří jsou i vysokoškoláci, u kterých se v důsledku nějaké stresové události rozvinula psychická nemoc. To se může stát každému z nás. A naše společnost je nastavená bohužel tak, že se lidé začnou o tyto služby zajímat, až když onemocnění postihne někoho z nejbližší rodiny…

Pohyb vašich klientů tedy nijak neomezujete?
Nejsme uzavřené zdravotnické zařízení, klienti tedy mohou vycházet ven, jak chtějí, a žijí běžným způsobem života. Snažíme se je „nepřepečovávat“ a zachovat jim co nejdéle vlastní soběstačnost. Někteří chodí mimo Domov například na nákupy s doprovodem pracovníka proto, že se příliš neorientují v čase a prostoru nebo neznají hodnotu peněz. Většina z nich ale chodí ven samostatně a dojíždějí i do Prahy nebo do Litoměřic.

Terezínští žehrají na to, že vaši klienti dělají ve městě problémy, třeba že pijí na veřejnosti nebo žebrají.
Máme i klienty, kteří byli nebo jsou závislí na návykových látkách, závislost se totiž často pojí právě s psychiatrickými diagnózami. Nemyslím si ale, že naši klienti svým chováním výrazně vybočují z většinové společnosti. I v Terezíně už jsou částečně sociálně vyloučené lokality nebo domy, které místní pronajímají, a v nich také žijí lidé, kteří často na veřejnosti popíjejí nebo narušují veřejný pořádek. I proto se to město snaží regulovat veřejnou vyhláškou. My jsme ale s radnicí i městskou policií, troufám si říci, navázali dobré vztahy a vycházeli jsme dobře jak s bývalým vedením města, tak vycházíme i se současným starostou.

Ředitelka Domova se zvláštním režimem v Terezíně Jana Ryšánková.Zdroj: Deník / Karel PechJak tedy postupujete?
Naši klienti jsou z velké části lidé, kteří mají velmi nízké důchody, někteří z nich pobírají i dávky v hmotné nouzi, tudíž nemají ani na to, aby si občas dali pivo v restauraci. Nemají na úhradu přestupků. V některých případech jsou to také osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům, tudíž je nutné rozlišit, zda je ten člověk schopen své chování ovlivnit, nebo toho vlivem svého onemocnění schopen není. S městskou policií máme proto dohodnutý postup, že v případě porušování vyhlášky ze strany našeho klienta jej strážník přivede na sociální oddělení a sociální pracovnice ve spolupráci s ostatními pracovníky v týmu situaci s klientem řeší formou pohovoru a upozornění.

V případě opakovaných incidentů může dojít z naší strany i k ukončení smlouvy o poskytování sociální služby. Myslím si, že tato spolupráce v rámci města začala velmi dobře fungovat i z toho důvodu, že každý problém řešíme hned. Jde ale o to, aby městská policie přistupovala ke všem obyvatelům města stejně a nedělala rozdíly mezi klientem našeho Domova a „běžným“ občanem.

Nemyslíte si tedy, že pro město je váš Domov přítěží?
Naopak. Jsme jedním z největších zaměstnavatelů v rámci Litoměřicka. Dále zvyšujeme kupní sílu místních podnikatelů nejen našimi zaměstnanci, ale i klienty. Kdyby náš Domov ve městě nebyl, už by tu „nepřežily“ některé malé obchody. Navíc Terezín má za výkon veřejného opatrovnictví našich klientů kolem 3,5 milionu korun ročně do svého rozpočtu. Zvyšujeme také počet obyvatel města, což přináší Terezínu další výnos v rámci rozpočtového určení daní.

Máte dost personálu i financí?
Sociální pracovníci a zdravotní sestry, tedy odborné profese, se shánějí na trhu práce samozřejmě hůře. S odbornými profesemi je problém ve všech sociálních službách. Jejich letošní podfinancování se nás dotklo stejně jako všech ostatních. Máme ale naštěstí silného zřizovatele, hlavní město Prahu, který nám výpadek od státu zatím dofinancoval. Jde aleo systémovou záležitostv rámci celého státu a nemusí tomu být tak do budoucna. Osobně se domnívám, že větší problém než s financemi bude v budoucnu s pracovní silou. Mladé lidi obory jako sociální práce nebo pečovatelství příliš nelákají a stát si s budoucím nedostatkem lidí v pečujících profesích příliš hlavu neláme. Mluví se o digitalizaci, ale ta tyto služby nejspíš nepostihne. Jedině pokud bychom připustili možnost, že se o nás budou ve stáří starat roboti.

Jakou má historii budova, kde váš Domov sídlí?

V nejstarší budově v Terezíně postavené v letech 1780–1781 vznikla podobná instituce jako ta současná v roce 1954. Nejdřív šlo o zdravotní služby, které postupně přešly v ústav sociální péče. Tehdy zde žilo hodně přes 300 klientů, bydleli ve vícelůžkových pokojích. Na úpravě dispozic hlavníbudovy, která je památkově chráněná, zapracoval intenzivně můj předchůdce, a tak dnes většina našich klientů bydlí ve dvoulůžkových pokojích. Máme i část pokojů jednolůžkových.

Kromě hlavní budovy máte v Terezíně ještě tři menší objekty…
Jsou to objekty v běžné zástavbě ve městě. Zprovozněný je v současné době pouze jeden, kde žije 11 klientů. Potřeboval by ale rekonstrukci a do budoucna i výtah. Další dvě budovy jsou v havarijním stavu a pražský magistrát zvažuje, kterou z nich začne opravovat. Očekávám, že v roce 2021 by mohla být zrekonstruována alespoň jednaz nich. Až ji zprovozníme, chceme část klientů přestěhovat do těchto objektů do menších domácností, kde by žili samostatnějším způsobem života, jako je chráněné bydlení. Někteří z nich by i rádi pracovali na otevřeném trhu práce, na to je chceme připravovat a podporovat je v tom. Na hlavní budově bychom měli možnost vybudovat více jednolůžkových pokojů, protože tento typ onemocnění vyžaduje větší osobní prostor bez rušivých elementů okolí.

Jana RYŠÁNKOVÁ

• Třetím rokem řídí Domov se zvláštním režimem v Terezíně.
• Vystudovala Ekonomiku a management podniku na UJEP v Ústí n. L. a Regionální rozvoj a veřejnou správu na ČZU v Praze.
• V letech 2000-12 krajská zastupitelka. V letech 2008-12 uvolněná členka rady kraje pro oblast sociálních věcí, kultury a památkové péče.
• Po rodičovské dovolené pracovala na MPSV, podílela se na přípravě koncepcí rodinné politiky a sociálního bydlení, vedla oddělení politiky přípravy na stárnutí.
• Žije ve Štětí, s manželem Tomášem Ryšánkem vychovávají osmiletého syna.