Ve světě nanotechnologií jsou roudnická firma Pardam a její ředitel a spolumajitel Jan Buk dobře známí. Do povědomí laické veřejnosti se však jejich jména dostala se začátkem roku, kdy je začala skloňovat téměř všechna média v zemi.

Důvodem bylo vypuknutí epidemie koronaviru v Číně a s ní spojená obrovská vlna zájmu o obličejové ochranné pomůcky. Jedním z produktů Pardamu je totiž speciální nanovlákenný respirátor, který dokáže svého nositele před viry ochránit lépe, než běžná papírová rouška. Jan Buk v rozhovoru mluví nejen o respirátorech, ale také o dalších projektech.

Po vašich respirátorech je nyní velká poptávka. Jak dlouho se jejich výrobou zabýváte?
Respirátory jsme uvedli na trh teprve v loňském roce. Spíše jsme testovali reakci a to, jaký o ně bude zájem. Vlastně šlo jen o okrajový produkt, který jsme rozdávali jako referenční vzorek. Obrat nastal právě po vypuknutí epidemie koronaviru, kdy se o ně zvedla obrovská vlna zájmu. Letos jsme měli na skladě asi tři tisíce kusů, vyprodaly se za jediný víkend.

Zvládáte respirátory v tak velkém množství dodávat?
Současná poptávka mnohonásobně převyšuje množství, které jsme schopni nabídnout. Problém není vyrobit samotné nanovlákno, problém je vylisovat finální respirátory. To nám zajišťují externí firmy. My na to nemáme stroje. Nyní řešíme možné navýšení výroby a hledáme další partnery, kteří by pro nás respirátory lisovali. Možnost, že bychom si stroje na tvarování respirátorů pořídili sami, je otázkou. Není jisté, jak dlouho taková situace potrvá a investice do strojů není levná záležitost a nemusela by se nám vrátit.

Kolik má Pardam zaměstnanců?
Je nás devět. Jsme pořád malá firma a zabýváme se především vývojem nanovlákených materiálů pro různé aplikace.

Jakou technologii pro výrobu nanovláken používáte?
Technologii odstředivého zvlákňování. Zjednodušeně řečeno: nanovlákna vyrábíme jako cukrovou vatu odstředivými silami z polymerního roztoku. Naše výhoda je v tom, že děláme vývoj na zakázku pro konkrétní partnery. Jsme schopni vyvinout nanovlákenou membránu nebo nanovlákno pro konkrétní aplikaci. Sedmdesát procent našich aktivit je v oblasti vývoje, zbylých třicet procent tvoří výroba už vyvinutých produktů pro zákazníky.

O jaké produkty se jedná?
Je to například filtr na bazénovou vodu s nanovlákenou membránou, který vyrábíme pro španělského zákazníka. S ním jsme ho kompletně vyvinuli asi před čtyřmi lety. Byl to náš vůbec první produkt a k dostání je i na českém trhu. Proti běžným filtrům jsou ty z nanovláken účinnější a spotřebují méně energie. Vyrábíme také membrány na filtraci potravinářských produktů, například jedlých olejů, vína či piva. Novinkou jsou nanovlákna pro pleťové masky, které jsme začali vyvíjet loni a dnes už máme partnery, kteří je od nás odebírají.

Jak taková pleťová maska vypadá?
Je složená ze dvou vrstev. Spodní vrstva je rozpustná a obsahuje různé účinné látky a vstřebá se do pokožky, druhá vrstva je nerozpustná a drží tu spodní část, tam kde je potřeba. Takže maska z obličeje nestéká.

Zabýváte se také vývojem zdravotnických materiálů. Prozradíte podrobnosti?
V současné době pracujeme na vývoji takzvaných krytů ran. Probíhá to tak, že zvlákňujeme speciální druhy materiálů, které umí zastavovat krvácení. Jedná se o velmi tenkou membránu, která má navíc antibakteriální vlastnosti. Další její výhodou je, že je prodyšná, takže rána přes ni může dýchat. Materiál je navíc transparentní a kombinuje několik funkcí v jednom. Výsledkem budou profesionální chirurgické materiály.

Odhadnete, kdy se takový produkt může dostat na trh?
To je otázka pěti až deseti let. Projekt je na samém začátku. Pracujeme na tom s jednou americkou společností. První testy už máme za sebou a ukázali jsme ho velkým zákazníkům. Investice pro samotnou výrobu je však obrovská. Pohybuje se v řádech deseti miliónů dolarů.

To znamená, že v lékárně si je asi nekoupíme.
Vzhledem k vysokým nákladům na investice do výroby ne. Byly by příliš drahé. Ale kromě klinického materiálu pracujeme také na krytech ran pro povrchové aplikace, takové lepší náplasti. Ty by na trhu mohly být do konce roku. 

Mimo výrobu organických nanovláken se zabýváte i výrobou těch anorganických a jste v tomto směru světovou jedničkou. Můžete to blíže popsat?
Ano, jsme jediná firma na světě, která vyrábí a vyvíjí anorganická nanovlákna. To je úplně jiný typ materiálu. Jedná se o různé oxidy kovů, jež zatím nemají komerční využití. Jsou to materiály, které se vyvíjejí pro určité aplikace, jež teprve vznikají. Jedna z aplikací je například separátor do 3D lithiové baterie firmy HE3DA. Což je česká technologická společnost, která vyvíjí lithium-iontové akumulátory.

Máte i další novinky?
Ve spolupráci s pardubickou univerzitou jsme vyvinuli speciální sorpční materiál na bázi vláken oxidu křemičitého, který dokáže ze vzduchu vychytávat různé organické látky a zplodiny nad rámec aktivního uhlí. Tento materiál působí na principu chemické sorpce a vychytá daleko širší spektrum škodlivých látek ze vzduchu. Už máme firmu, která pro tento materiál vyvíjí sorpční reaktory, a nyní jsou ve fázi, kdy staví prototyp prvního sorpčního reaktoru.

Takže vyvíjíte stále nové materiály?
Samozřejmě. Teď například, ve spolupráci se španělským partnerem, vzniká projekt, v rámci kterého budeme vyvíjet materiál pro zachytávání lithia z mořské vody. Materiál už máme vymyšlený, ale projekt ještě nezačal. Každopádně ale máme velkou část práce už hotovou.

Prozradíte více o projektu, který se chystá v Lovosicích?
V rámci spolupráce Asociace nanotechnologického průmyslu, Ústeckého kraje a ústecké univerzity chceme v Lovosicích vytvořit jedno referenční místo, kde budou veškeré nanotechnologické výrobky. Chtěli bychom vytvořit dynamickou prezentaci, kde se každý seznámí s produkty, které jsou v současné době k dispozici. Ústecký kraj by tam byl prezentován jako kraj nanotechnologií. Protože i na ústecké univerzitě vznikají zajímavé projekty, ale málo se o tom ví.

Zmínil jste spolupráci s Univerzitou v Pardubicích, s jakými dalšími vysokými školami spolupracujete?
Například s Technickou univerzitou v Liberci nebo s CEITEC v Brně. Vždy je to o lidech. Na každé vysoké škole musíte narazit na ty správné lidi, kteří mají ten správný drive a pak se dají vytvářet zajímavé projekty. S univerzitami pracujeme na vývojových projektech, ale je důležité, aby výstupem takové projektu byl nějaký komerční produkt nebo technologie, která je pro nás zajímavá.

Jsou na českých univerzitách noví nadějní odborníci?
Ve vývoji v naší firmě pracují absolventi Technické univerzity v Liberci. V dnešní době je sehnat kvalitní studenty problém. Ti opravdu dobří jsou rychle rozebraní.

Jak dlouho působíte v Roudnici nad Labem?
Už pátým rokem. Firma ale vznikla v roce 2009. Jsem v ní od samého začátku.

Jan Buk
• Je obchodním ředitelem a spolumajitelem nanotechnologické firmy Pardam v Roudnici nad Labem.
• U jejího zrodu stál už před 10 lety.
• Žije v Roudnici nad Labem