Kliknutím zvětšíteV novém seriálu zveřejňujeme archivní snímky z obcí Litoměřicka a Podřipska (ale i z různých spolků, sportovních klubů, zájmových sdružení atd.) z let 1918 až 1992. V šestém díle se podíváme do Lovosic. V pátečním tištěném Litoměřickém deníku najdete fotografie z tehdejšího kulturního života ve městě!
Máte doma také zajímavé snímky z našeho regionu z těchto let? Pošlete nám je na litomericky@denik.cz.
A jak na kulturní život v Lovosicích vzpomínají někteří obyvatelé Lovosic?
Dříve v Lovosicích nebylo nic, dnes máme prakticky vše
Jana Svobodová, 78 let, důchodkyně
V Lovosicích se mi žije opravdu spokojeně. Řada lidí si neustále na něco stěžuje, ale já osobně nemám na co. To, jak se město za posledních asi tak 15 let změnilo, je obdivuhodné. Kromě několika let strávených v Roudnici nad Labem jsem zde žila od narození, a i když tu nyní netrávím všechen čas, vždy se sem ráda vracím. Na vysoké úrovni jsou v Lovosicích sociální služby i zdravotnictví. V supermarketech si koupíme vše, co nás napadne, a kulturní život je také pestrý. Těch akcí pro důchodce je zde celá řada, koncerty, přednášky, občas nějaké divadlo a i zábava pro mladé. Nějaké drobnosti se určitě najdou, ale nic zásadního.
Lovosice nebyly vždy jen městem průmyslu, ale také kultury
František Bláha, 72 let, důchodce
Většinu života jsem žil v sousedních Sulejovicích a Vchynicích, do Lovosic jsem ale skoro celý život dojížděl do práce a hlavně na zábavy a čaje. Tyto a jiné kulturní události ve městě pomáhaly Lovosicím zakrýt neodmyslitelný punc šedého průmyslového města a velkého dopravního uzle. Chodívali jsme se bavit do sálu Besedy nebo dneska už neexistujícího klubu vedle chemičky. Akce, které se dnes ve městě pořádají, už většinou nejsou pro mne, těší mě ale zájem mladých.
Kroniky psané komunisty po roce 1951 nebyly objektivní
Ing. Eva Hozmanová, 77 let, kronikářka
V Lovosicích bydlím po absolvování VŠCHT v Praze od roku 1965, kdy jsem začala pracovat v podniku Secheza jako dokumentarista a překladatel, od roku 1971 jako patentový technik. Dokonce jsem se i podílela na změně názvu společnosti na dnešní Lovochemii. Lovosické kroniky píši od roku 1997, několik let jsem psala i zpětně. Zejména kroniky psané komunisty po roce 1951 a v době normalizace nebyly zcela objektivní psalo se hlavně o politice a akcích s ní spojených.
Hrozně málo se také psalo o kultuře. Výjimkou byl kronikář František Frühauf, který psal kroniku tuším od roku 1970 a psal i deset let zpětně, jeho kroniky se číst dají a obsahují i dost potřebných údajů. Mí předchůdci měli práci určitě snadnější v tom, že od vedení města, všech spolků a podniků dostávali pravidelně výroční zprávy, ze kterých čerpali. Já dnes tyto informace získávám o něco obtížněji, i tak je to ale zajímavá činnost. Problémem je dnes i ochrana osobních údajů.
14
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
