V dnešním díle seriálu Jak jsme žili na Litoměřicku se podíváme ne na města a krajinu, ale na lidi. Ti tvořili kulturní a společenský život ve městech a vesničkách, šířili vzdělanost a osvícenství a tvořili řád regionu. Někteří jsou stále známí, na jiné se téměř zapomnělo, přestože jsou jejich osudy leckdy velmi zajímavé.

Fotogalerie: Jak jsme žili - zajímavé osobnosti regionu

Franz Karl Reichelt. Narodil se 16. října 1878 ve Štětí v německy hovořící rodině, vyučil se krejčím. Usadil se v Paříži a otevřel si módní salon v rue Gaillon ve 2. pařížském obvodu, v roce 1909 obdržel francouzské občanství. Dozvěděl se o finanční odměně, kterou Aéro-Club de France vypsal pro toho, kde sestrojí funkční padák, a pokusil se ušít plášť z pogumovaného hedvábí, který by se při pádu rozevřel a kladl takový odpor vzduchu, aby umožnil bezpečně přistát. Při testování svého prvního výtvoru utrpěl řadu zranění, ani pokusy s krejčovskými figurínami nedopadly přesvědčivě. Přesto dostal úřední povolení k předvedení padáku na Eiffelově věži, které provedl za přítomnosti novinářů v neděli 4. února 1912 v osm hodin ráno. Reichelt vyskočil z prvního patra umístěného ve výšce 57 metrů, jeho oblek se však rozevřel jen částečně, nedokázal let ztlumit a vynálezce byl na místě mrtev. Jeho pokus byl také zaznamenán na filmový pás.

Augustin Fibiger. Narodil se 20. listopadu 1868 Bakov nad Jizerou. Po svém vysvěcení na kněze působil nejprve jako kaplan v Varnsdorfu a Liberci. Po té byl sekretářem litoměřického biskupa Schöbela, a i nový biskup Josef Gross jej povolal za svého sekretáře. V Litoměřicích proslul tím, že vždy ve výroční den úmrtí Karla Hynka Máchy sloužil mši svatou za tohoto básníka. Jeho litoměřický dům na Große Wenzelsgasse 10 se stal centrem litoměřických katolických spolků, které usilovaly o českou národnostní myšlenku. V září 1918 zorganizoval velkou pouť z Litoměřic do Doksan, která se stala národní manifestací za svobodu. Po vzniku Československa se postavil do čela místního Národního výboru československého v Litoměřicích. Jeho smrt v roce 8. května 1936 se stala národní manifestací proti sílícímu tlaku ze strany německy mluvícího obyvatelstva v Sudetech.

Ervín Špindler. Narodil se 29. srpna 1843 v Chocni jako syn zahradníka. Byl český úředník, novinář, básník, spisovatel, překladatel a politik, významný veřejný činitel na Roudnicku.
Do Roudnice nad Labem se přestěhoval na konci ledna 1868, kde získal místo tajemníka okresního úřadu. V Roudnici se aktivně zapojil i do veřejného života. Jeho první velkou akcí bylo spolupořádání táboru lidu na Řípu 10. května 1868. V roce 1870 založil dva čtrnáctideníky — Říp a Podřípan. Roku 1891 byl zvolen roudnickým starostou. V této funkci, kterou vykonával do roku 1913 mimo jiné zajistil vybudování nového železného mostu přes Labe. Zemřel v Roudnici 17. prosince 1918. Pohřben byl v Krabčicích.

Antonín Herynk se narodil dne 9. června 1884 v Butovicích u Prahy. Většinu svého života pak strávil jako učitel obecné školy chlapecké v Roudnici n. L. Až v září 1934 byl jmenován zatímním řídícím učitelem
a k 1. 7. 1935 byl v této funkci definitivně potvrzen. Dne 18. prosince 1935 byl zvolen starostou, funkce se však musel na nátlak českých fašistů a kolaborantů
v lednu 1939 vzdát. Dne 30. 6. 1939 byl zbaven funkce ředitele školy a poslán na trvalý odpočinek. Za heydrichiády s ním zúčtovalo i gestapo a dne 30. června 1942 byl spolu s více než pěti sty českými vlastenci popraven na kobyliské střelnici.

Antonín Broft. Pocházel z Kostomlat pod Řípem, kde se narodil do rolnické rodiny dne 4. září 1855. A. Broft přišel v roce 1879 do Roudnice jako mladý úředník a přijal místo v roudnickém akciovém lihovaru. Okamžitě se zapojil do veřejného života a stal se členem jednoty Říp a roudnického Sokola. Broft zanedlouho po příchodu do Roudnice zakládá vlastní obchod s obilím, v té době jediný na Podřipsku. Jeho veřejné působení vyvrcholilo 8. března roku 1922, kdy byl jmenován starostou Roudnice nad Labem. Antonín Broft přispěl k velkému rozvoji města. Vybudovaly se nové sítě kanalizace, vodovodu a rekonstruovala se plynárna. Antonín Broft umírá v požehnaném věku 80 let a jeho pohřeb se konal 20. března 1936.

Prohlédněte svá alba
Nejde nám o domy, náměstí a další „neživé“ věci. Jde nám o lidi. Každý týden se budeme věnovat jedné obci, jednomu městu, případně jedné oblasti lidského života. Fotky vás nebo fotky vašich rodičů či prarodičů, kamarádů, přátel, ať už z dovolené, ze školy, učňáku, střední, fotbalu, Sokola, pionýrského tábora, brigády, nebo jen tak z posezení v hospodě, můžete posílat na adresu litomericky@denik.cz.
K fotkám (ideálně 4 až 7, ale nevadí i méně) nezapomeňte napsat i základní informace – co nebo kdo na nich je, kdy a kde a podobně. Uveďte také jméno jejich autora či majitele, který je redakci poskytl.