Jaké jsou nebo byly vaše další aktivity?
O tom, že budu písničkář, jsem vážně nikdy nepřemýšlel ani jsem o tom v duchu netoužil. Prostě se to někde ve mně utvářelo a já se s tím pomalu pral. Začínal jsem v rockové kapele Kobra jako klávesák, skladatel a textař, ale stále jsem si psal svoje folkové songy do šuplíku. Jedna z mých prvních skladeb v kapele Kobra s názvem „Delirium tremens“ byla komisí na jednom festivalu zakázána k prezentaci za škodlivý text. Jasně, že jsem vše bojkotoval a nakonec nevystoupil.

Hudebních projektů bylo za dobu mojí hudební dosavadní působnosti víc. Kromě čtyř sólových CD jsem natočil desku „Jen tak mimochodem“ se svou kapelou Nová identita. Vydal jsem několik singlů a dokonce jsem na jednom vánočním CD s naší hudební elitou, kde je i božský Kája. Stále si ale nejsem jist, jestli mám být na tento počin hrdý.

Zdroj: Youtube

O skončení Bedňáků se tenkrát hodně diskutovalo…

Tou smutnou pravdou se zabývalo několik médií, které ale nakonec z úmyslu napsat článek vycouvaly. Jen Deník něco z té pravdy publikoval. Nechci se však moc k této kauze vracet, jelikož to je téma na celý samostatný článek. Plánuje se dokonce i TV dokument, ve kterém se možná i mimo jiné o tomto zaniklém projektu a jak to vlastně všechno doopravdy bylo, dozvíte víc. Já jsem s bědňáckýma klukama složil o této absurdní příhodě skladbu a taky natočil výstižný videoklip s názvem „Proč, proč, proč, proč“, který je stále dostupný na internetu.

Co pro vás kapela znamenala?
Bedňáci pro mě vážně a upřímně znamenali naprosto všechno. Založil jsem tuto kapelu, naučil kluky nejen hrát a dokázal s nimi opravdu velké věci. Projeli jsme společně snad celou republiku, hráli jsme jako předkapela Supportů nebo Vytiskové, vyhráli jsme Stodolu Michala Tučného a třeba i rozvášnili plný Lucerna music bar. Bylo toho moc a já jsem za těch šest let s nimi strávených strašně rád, i když jsme skončili právě v tom nejlepším.

Vyproštění kamene z kapličky v Zahořanech s motivem ukřižování Krista.
FOTO: Boží muka v Zahořanech odhalila tajemství

Asi to tak mělo být, i když nikdy nepochopím neerudované kroky ředitele, který to doslova zašlapal do země. Byli jsme téměř finančně soběstační, mohli jsme dál reprezentovat sociální služby na vysoké úrovni a kluci by měli stále velký smysl svého života. S Bedňákama jsem taky natočil dvě autorská CD a jsem opravdu hrdý, že tento náš hudební otisk tu po nás zůstane navždy.

Jak to členové snášeli? Vídáte se?
Zničení kapely mě bolelo hodně dlouho a bezpochyby i kluky, jelikož za tím bylo neskutečně mnoho práce a před námi ještě mnoho plánů. Jinak se s dvěma členy Bedňáků vídám a jsou i v sestavě mého dalšího projektu „Jedním dechem“.

Co to je za projekt a jak se od Bedňáků liší?
Kapela „Jedním dechem“ je dobře nastartovaný projekt. S kluky z Bedňáků a s novými členy z Diakonie, které jsem opět začal učit od píky hrát na nástroje, jsme začali po několika měsíčním zkoušení opět koncertovat a myslím, že velmi úspěšně. Máme za sebou první studiovou nahrávku i videoklip. I když máme neskutečnou podporu a zázemí od Diakonie, tak jen čas ukáže, jestli tento projekt ještě dokážu oživit, jelikož zvažuji své kroky ze sociálních služeb, kde jsem za ta léta zanechal velký kus sebe. Toužím se věnovat vlastní hudební cestě, profesní změně a fyzické i duševní svobodě.

Bedňáci.
Bedňáci mají "Víc štěstí než rozumu"

Zabrousil jste i do divadla, o co konkrétně šlo?
Splnil jsem si sen, založil „Divadlo z karet“ a napsal hru „Sbohem za rohem“. Je to bajka, která pojednává o svobodě a osudech, které se někdy v životě neplánovaně prolnou. Dal jsem dohromady soubor, který byl pro mne téměř vším. Byl to spolek lidí, za které bych doslova dýchal. Měli jsme po roce zkoušení svou premiéru hry, která byla ale zároveň i derniérou.

Proč?
Nebylo to dáno neúspěchem, ale jen to bylo opět spojeno tím, že jsem se začal rozhodovat, jakým směrem se dál životem vydat, i když jsem byl v tu chvíli doslova šťastný, ale stále jsem se cítil spoutaný. Přerušil jsem prostě všechny aktivity, kde jsem byl vázaný nějak lidmi kromě svých osobních projektů.

Aktuálně se prezentujete jako písničkář. O čem v textech „kážete“?
Písničkaření, které bylo lidmi za soudruhů velmi žádané, jelikož texty psané mezi řádky a dvojsmysly, které tomu dávaly to hrdinství a atmosféru určitého odboje, již nejsou IN. Proto se nesoustředím psát konkrétní témata, ale tak jak se mi to narodí v hlavě. Mám i několik skladeb proti politikům, songy o lásce, vánoční písně, pár věcí pro děti, ale jasně, že převažují texty o svobodě. Textová stránka mých skladeb, je pro mne nejdůležitější.

Zdroj: Youtube


Ke skladbě Logicky navždycky vznikl parádní klip. Kdo ho tvořil, kde vznikl nápad a kolik lidí se natáčení vlastně zúčastnilo?
Je evidentní, že naše politická kultura je ve špatné kondici a naši vládci se pasovali do role nejvyššího moudra. Proto jsem spáchal skladbu „Logicky navždycky“, abych někoho donutil k zamyšlení, nebo i někoho popíchnul, což se i povedlo. Je to opět moje tvorba a myšlenka až po realizaci klipu. Při natáčení mi nahrál basovou kytaru top hudebník z Pražského výběru 2 Richard Scheufler. Aranží a zvuku se chopil Jan Seibt a videoklip zrealizoval Lukáš Fíla, který nám tvořil již klip „Proč, proč, proč, proč“. Skladba se hudebně vymyká zaběhnutým ohníčkářským pravidlům folku, jelikož jsou tam použity např. samply, což byl můj záměr, abych posunul tyto hranice trochu dál.

Samotné natáčení videoklipu podpořilo mnoho známých, rodinných příslušníků a lidí, kteří přišli vyjádřit souhlas s tímto hudebním dílem a odkazem, který nese. Vážím si té podpory a všem ještě jednou děkuji. Skladba se i držela statečně osm týdnů v hitparádě, což mě vážně těšilo a překvapovalo.

Čemu se teď věnujete a jak to vidíte dál s muzicírováním a třeba i s divadlem?
V současné době pracuji na novém CD projektu, který nese pracovní název „Tekutý prostor“ a rád bych, aby na něm zahráli hudebníci z Litoměřicka. Jinak se nebráním tomu, že ještě založím kapelu, klidně i z hodně mladých muzikantů, kteří budou mít chuť hrát, a budu prezentovat dál na koncertech posluchačům své skladby, kterých mám vážně mnoho. Možná se dočkáme i znovuzrození divadla, kdo ví.. V sobotu otevřel své brány depozitář Národního muzea v Terezíně.
FOTO: Depozitáře Národního muzea v Terezíně se otevřely veřejnosti