Příběhy posbíral J. R. Tesař v roce 1926. Tehdy je vydal v knize Litoměřicko, Obraz vlastivědný.

Nejzajímavější pověsti z této publikace najdete vždy v pondělním vydání Litoměřického deníku. Všechny historické texty najdete společně s aktuálním pátráním Deníku – co je na příbězích vlastně pravdivého?

První díl seriálu věnujeme známější pověsti o „Kamýcké růži". Ta vypráví příběh nešťastného rytíře z hradu Kamýk, který přišel o svou milovanou ženu a zbytek života zasvětil Kamýcké růži, tedy své překrásné dceři. O její kráse se šířily zvěsti po celém kraji. Rytíři z dalekého i blízkého okolí se o ni chodili ucházet, krásná panna však všechny odmítla. Až přišel jeden, který si odmítnutí nechtěl nechat líbit. Kamýckou růži unesl.

Kamýcká růže

„Bývalo veselo na Kamýce, když pánu z hradu narodilo se krásné děvčátko. Těžký smutek ale vešel do hradu, když matka dítěte zemřela. Rytíř žil potom jen pro své dítě, ze kterého vyrostla krásná panna. Růží z Kamýku ji sousední rytíři nazývali.

Mnoho ženichů ucházelo se o její ruku. Panna všechny zamítla. Mezi odmítnutými byl i rytíř Templářského hradu v Malých Žernosekách. Přísahal za to pomstu.

Když jednou panna procházela se v zahradě pod hradem, uloupili ji pacholci Templářovi a odnesli do hradu Templářů.

Nešťastný otec, nemoha dceru najíti, přestrojil se za potulného pěvce, od hradu ke hradu dceru hledal. Nikde po ní ani stopy nebylo.

Když z bludné pouti domů se vracel, zastavil se v kapli templářského hradu v Malých Žernosekách, kde odpočíval.

Tu slyší v kryptě pod sebou nářek a pozná hlas své dcery. Hned věděl, co se stalo.

Pospíšil domů, ozbrojil svůj lid, v noci přepadl Klášter a dobyl jej. Když však panoši víko krypty nadzvedli, nalezli dívku již mrtvou. Růže Kamýcká uvadla.

Rozhněvaný otec zapálil a rozbořil hrad Templářů. Nikdy jej již nevystavěli. Ještě před osmdesáti lety byly vidět zbytky jeho zdí."

J. R. Tesař: Litoměřicko, Obraz vlastivědný, I. díl; Nákladem Ratibora Vodseďálka v Lovosicích, tiskem Hynka Jirky v Roudnici n. L., 1926

Litoměřicko je opředeno mnoha pověstmi. Ta o Kamýcké růži patří mezi známější. V současné době o ní však slyšel málokdo. Ani obyvatelé Kamýku o ní nic nevědí.

„Je to zajímavá pověst, ale nikdo mi o ní nevyprávěl. Nic o tom nevím," říká „domorodec" Oldřich Jelínek. „Pěkné. Ale slyším to úplně poprvé," přidává Antonín. Stejné odpovědi se mi dostává i od dalších občanů. Také Jitka a Lenka, turistky z Rakovníka, pověst o zřícenině hradu Kamýk neznají.

Teprve po delším pátrání narážím na „první vlaštovku". „Vím, že se k hradu váže nějaká pověst. Dobře si ji nepamatuji, ale na obecním úřadě máme knihu, která o pověsti vypráví," pomáhá mi František Pištora, který v obci žije deset let. Ten mě odesílá za paní Hubálkovou, která prý pověsti zná. „Ano, vím o pověsti z Kamýku. Tahle je ale jiná. Znám pověst o třech rytířích, kteří se na místní kalvárii vrhli do Labe. Po nich jsou tam tři kříže. Ale o Kamýcké růži jsem neslyšela," uzavírá paní Hubálková.

Kamýcká růže však zcela zapomenuta není. Nedávno zaujala i místní písničkářku Štěpánu Tothovou, která o ní složila píseň. „Přišla jsem k tomu vlastně čirou náhodou. Sama jsem ještě donedávna pověst neznala. Složila jsem melodii a kamarádka mi řekla, že jí připomíná pověst o Kamýcké růži. Trochu jsem se zastyděla, že ji neznám. Přivedlo mě to však k tomu, že jsem začala pátrat. Potom jsem zhudebnila i jiné pověsti. Myslím totiž, že je dobré, aby se lidé dozvěděli více o kraji, ve kterém žijí," konstatovala Štěpána.

Zajímavostí celé pověsti není jen poutavý příběh, ale také zmínka o dnes již zapomenutém templářském hradu Malé Žernoseky. O něm se příliš nedozvíte. Přesto jeho existence není úplně zapomenuta. „Zbytky starocellského kláštera a tvrze Templářů byly ještě na počátku 19. století zřejmé na pozemcích zvaných Labská louka," připomíná web mikroregionu Porta Bohemica.

„Vím, že se vedly spory o tom, zda se hrad nacházel v Malých nebo Velkých Žernosekách. Díky pátrání po místu, kde mladá dívka zemřela jako „zlomený květ", jsem se dozvěděla také to, že se Žernoseky jmenují podle jejich dřívějšího účelu. Byly tam totiž kamenolomy a kameny z nich sloužily k výrobě mlýnských kamenů žernovů," dodala písničkářka.