Neznámo odkud, jak zní název sochy autora, která 18 let zdobila Jezuitské schody v Litoměřicích, doputovalo známo kam. Nejzachovalejší části dřevěné skulptury Jiřího Beránka z roku 1991 spočinuly nedaleko kasáren pod Radobýlem, a to před areálem zahradnické firmy Jirmus.

„Nápad přemístit sochu před areál vznikl v hlavě kolegy, který pozoroval, jak nedůstojně skončila,“ říká Tomáš Jirmus. Jeho žádost na bezplatný pronájem odsouhlasilo město v září 2016.

V té době se zdevastované torzo nedůstojně válelo u cesty v Kundratickém lese. Kvůli rozměrům totiž nebylo možné sochu postavit na původně určené místo. „Zbytky sochy ležely zastrčené u silnice. Na vlastní náklady jsme převezli nejzachovalejší část, zbytek už byl shnilý a rozřezaný. Plánujeme nainstalovat i původní žulové sloupy, které máme tři z původních čtyř. Ty byly složené u Jezuitského kostela,“ dodává Tomáš Jirmus.

Několikametrová dřevěná skulptura ozdobila Jezuitské schody v roce 1992. Dubový kmen vytažený z doupovských bažin opracovával sochař Jiří Beránek přes rok a následně dílo věnoval Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Na svém místě setrvala až do března 2010, kdy začala rekonstrukce schodů.

Socha, umístěná po dobu oprav ve dvoře technických služeb, se už ale na původní místo nepodívala. V jejím dřevě totiž mykologové objevili chráněné houby škodlivé pro sochu i pro její okolí. Pozemek technických služeb navíc změnil majitele, který s jejím umístěním na dvoře nesouhlasil, galerie mezitím vyškrtla dílo ze svého majetku.

close Dřevěná skulptura, která byla v březnu 2010 odstraněna z Jezuitských schodů v Litoměřicích nakonec skončila na soukromém pozemku místní firmy. info Zdroj: Deník / Pech Karel zoom_in

Zanedlouho se tak plastika opět přemístila – na druhou stranu plotu technických služeb, kde si z tlejícího torza někdo odřízl dřevo na zátop. Zbytky sochy potom čekal už jen převoz a vysypání u cesty nedaleko hájovny v lese u Kundratic.

Sochař Jiří Beránek byl z osudu uměleckého díla rozčarovaný. „Já jsem zaměstnancům galerie podrobně vysvětloval, jak se dřevo ošetřuje a čím se napouští. Kdyby byla dobrá vůle, tak tam socha stojí pořád,“ uvedl sochař pro litoměřický magazín D65, který se osudem sochy zabýval.

„Galerie toho zanedbala šíleně moc. Je to porušení autorského práva a ta věc je pořád jaksi moje a není možné s tím nakládat takhle svévolně,“ dodal Beránek.

Galerie zanedbání péče o objekt odmítá. „Několikrát jsem sochu nechal restaurovat podle pokynů umělce, a přesto podlehla zkáze,“ poznamenal ředitel Severočeské galerie výtvarného umění Jan Štíbr.

Odkazuje také na dendrologický a restaurátorský průzkum vypracovaný městem, ze kterého vyplynulo, že středové části dřevěné plastiky nelze nadále žádnou formou zachovat. „Několik let jsme se navíc snažili oponovat odstranění objektu z těchto míst kvůli rekonstrukci schodů,“ doplnil ředitel.

Podle jeho slov nechala galerie vyškrtnout objekt ze své evidence až v době, kdy bylo jasné, že se nevrátí zpět a že nebude možné jej zachovat. „Ministerstvo kultury a jeho příslušná komise tento fakt akceptovala,“ uzavřel Jan Štíbr.