„Já jsem už třetí generace včelařů. Naše rodina původně pochází z Vysočiny, kde včelařil už můj praděda,“ říká Petr Musil, po kterém včelaření převzal i jeho syn Jiří.

Většinu produkce stenického včelařství tvoří med květový, v okolí totiž není dost jehličnatých lesů, navíc ty co tu byly, postihla kůrovcová kalamita. Včely tak mají umístěné především v rozlehlých sadech, například v nedalekých Těchobuzicích nebo na polích. Podle potřeby také včely přemísťují na místa.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník„Jezdíme na pole u Liběšic nebo do sadů. Spolupráce se zemědělci i sadaři je dobrá. Družstvo v Liběšicích nás informuje, kde zrovna co kvete a stejně tak i sadaři, kteří pěstují i některé odrůdy jablek, které se bez opylení neobejdou,“ popisuje Jiří Musil a vyvrací mýtus, že v řepkovém medu je velké množství pesticidů, které se na řepková pole používají, a proto ho lidé v posledních letech spíše odmítali.

V litoměřické Galerii Gotické dvojče začala v pátek nová výstava s názvem Pění to! Es schäumt!
FOTO: Do Gotického dvojčete láká nová "pěnivá" výstava.

„Včela má v sobě mechanismus, díky kterému si do úlu nepřinese nic špatného. Ona případné jedy z pylu dokáže odloučit, takže v medu se mohou nacházet opravdu jen stopové prvky po hnojivech, stejně jako ve všem,“ doplňuje Petr Musil.

Produkci klasických smíšených květových medů doplňují Musilovi také nabídkou jednodruhových medů, tím je med akátový či lipový s převahou nektaru z květů těchto stromů „Konkrétně ten akátový lze poznat podle jemně nazelenalé barvy a také musí být průzračný. Dělali jsme i med ze svazenky. Takové medy pak trochu jinak chutnají,“ vysvětluje Irena Musilová, manželka Jiřího.

Lidé si med od rodinné včelí farmy mohou koupit přímo ze dvora, kam se naučili jezdit i zákazníci z Prahy nebo v prodejnách v okolí, například v ovocnářství v Těchobuzicích či Ploskovicích, nebo ve specializovaném obchodě v Litoměřicích.

Část bývalé podzemní továrny Richard u Litoměřic. Snímek je z roku 2013.
Do Richardu se ukryla celá lidová fantazie, co nese stopy záhad, říká badatel

Na velké zbohatnutí ale nikdy nekončící práce kolem včel není. Tři čtvrtiny toho a někdy i více, co prodejem medu vydělají, vloží zase zpátky do nákladů. Navíc musí počítat s rizikem, že se sezóna nevydaří.

„Nejvíce práce je od dubna do srpna až září. Přes zimu pak pracujeme na stavbě nových úlů, renovujeme ty stávající a opravujeme mezistěny. Je to koloběh a náročná práce, která nás ale všechny baví. V létě například neexistuje, že bychom odjeli na delší dovolenou,“ shodují se všichni.

Nejnáročnější období pak nastává v době, kdy se med stáčí. To se do práce zapojují i malé děti Ireny a Jiříh. Nejen aby pomohly, ale také se něco přiučily a v zálibě ve včelaření v rodině pokračovaly dál.