Několikametrová dřevěná skulptura byla na schody umístěna v roce 1992 v rámci benefičního sympózia našich i zahraničních umělců reagujících na barokní umění, jehož výtěžek byl určený na opravu kostela Zvěstování P. Marie v Litoměřicích.

Dubový kmen původem pocházející z vojenského prostoru Doupov, kde ho pomáhali autorovi vojáci vytahovat z bažin, byl převezen do nedalekého Mašťova, kde na jeho konečné podobě pracoval sochař J. Beránek přes rok. Dřevo bylo autorem pečlivě naimpregnováno a po umístění na pískovcové schodiště věnováno Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, čímž ovšem veškerá péče o povrch sochy skončila.

Plastika setrvala na svém místě až do března 2010, kdy začínala dlouho plánovaná rekonstrukce pískovcových schodů, na jejichž stavu mělo několikaleté umístění sochy také svůj podíl. Socha byla převezena do areálu technických služeb, kde měla zůstat až do dokončení rekonstrukce, od této doby však bohužel nastala souhra několika kuriózních situací, které zajistily soše neblahý osud.

Ve dřevě sochy byly objeveny vzácné houby Daedalea quercina a Perenniporia tenuis, které jsou škodlivé jak pro sochu samotnou, tak pro její okolí, což znemožnilo její návrat na původní místo. Autor sochy Jiří Beránek se k situaci vyjádřil pro letošní květnové číslo magazínu D65, který se tímto tématem zabývá:

„Víme, co je dnes všechno za vynálezy proti houbám a hnilobě. Ta věc tam mohla být věčně. To vím stoprocentně. Já jsem odpovědným zaměstnancům galerie podrobně vysvětloval, jak se dřevo ošetřuje a čím se napouští. Kdyby bývala byla dobrá vůle, tak tam socha byla pořád," uvedl pro magazín Jiří Beránek.

Pozemek technických služeb navíc mezitím změnil majitele, který zažádal město Litoměřice a Galerii o odstranění sochy, v čemž ovšem nastal další zádrhel – galerie sochu vyškrtla ze svého vlastněného majetku. To vedlo k tomu, že po několika neúspěšných žádostech o odvoz sochy se majitel pozemku rozhodl pro vlastní řešení a plastiku jednoduše nechal přemístit za plot. Sochař Beránek o této situaci neměl absolutně tušení:

„Dílo měla ve vlastnictví galerie, která jeden čas chtěla, abych jim to věnoval, že se pokusí, aby to jako celek s kostelem bylo uznáno za kulturní památku. Protože to celé bylo samozřejmě ke kompletnímu pohledu včetně kostela. Nevím, jestli se to podařilo, ale ani mi nedali vědět. Galerie, která by o takové věci měla pečovat, toho zanedbala šíleně moc. Podstatné je to, ať je vlastník jakýkoliv, je to porušení autorského práva. Ta věc je pořád jaksi moje a není možné s tím nakládat takhle svévolně." dodává autor pro magazín D65.

Redakce Deníku požádala ředitele Galerie výtvarného umění Litoměřice Jana Štíbra o vyjádření k celé situaci, což zůstalo bohužel bez odezvy.

Záhy po přemístění sochy za plot pozemku přispělo ke smutnému osudu díla to, že jej za plotem kdosi částečně rozřezal a odvezl, nejspíš na zátop. Na základě mikrobiologické analýzy vzorku dřeva a potvrzení výskytu dvou hub bylo vzhledem ke stavu shledáno kulturní komisí města nejideálnějším řešením převoz zbytku plastiky „Neznámo odkud" do Kundratického lesa, kde jsou ideální podmínky pro její dožití. Tam by socha měla být převezena v blízké době.

Jan Štok