Ví, co chce, a dře. Na tom se shodne leckdo, kdo zná 11letou Sašu. Přes vrozený handicap patří k lídrům Českého poháru juniorů. S lehčím karbonovým handbikem by mohla obstát i mezi nejlepšími parasportovci ze zahraničí. Speciální stroj vyjde asi na 200 tisíc korun. Právě se jí na něj a další pomůcky skládají lidé hned ve dvou sbírkách. Chybí ještě několik desítek tisíc.

Dívka z Ploskovic má vrozený rozštěp páteře a parézu levé nohy. Přesto dokáže chodit na krátké vzdálenosti. „Když jí byl rok a čtvrt, ústečtí neurochirurgové a později i lékaři na Bulovce riskli operaci, vrátili jí do těla míchu a přikryli svaly,“ popisuje dva úspěšné zákroky Sašina maminka. „Vybojovala si život a houževnatá je dál,“ chválí dceru Michaela Borská.

Saša miluje plavání, nyní se soustředí hlavně na jízdu na handbiku. Denně sedí na trenažéru, který má od konce března. Také za řidítky na silnicích nebo cyklostezkách je, jak může, a závodí i s dospělými. „Mým snem je dostat se na příští paralympiádu v Paříži za pět let,“ říká Saša.

Pokud se to podaří, bude tam závodit se stovkami konkurentů z celého světa. Aby se dostala na paralympiádu, musí pořádně zabodovat v několika evropských mistrovstvích a také v jednom mimoevropském. V ČR zatím nemá mezi dívkami konkurenci a poráží i kluky.

Loni pohár vyhrála

Potvrdila to Karolína Dadejíková, manažerka závodů Českého poháru pro handicapované ze spolku Černí koně. „Má velkou sílu v rukou a dál na tom dře. Také poctivě objíždí všechny závody, což je u handicapovaných zvlášť důležité,“ upozorňuje Dadejíková. V současnosti je Saša v juniorech vepředu, loni pohár vyhrála.

Během školního roku vozí dívku rodiče na Základní školu Masarykova v Litoměřicích. „Je u nás jedinou handicapovanou žačkou,“ uvádí ředitel Karel Kynzl.

Škola jejím rodičům vyšla vstříc zřízením vyhrazeného parkovacího místa už během prvního ročníku. Zařízení není bezbariérové, má ale připravený projekt na podkrovní učebny, jehož součástí by byl i výtah.

Saša si pochvaluje nejen třídního učitele Ondřeje Kubištu, ale i spolužáky. „Kluci mi pomáhají s taškou, holky s obouváním,“ líčí dívka. Ještě do loňského roku chodila na tělocvik, letos ji z něj osvobodili. I díky tomu může několikrát týdně jezdit do bazénu na Strahově, kde plave v týmu šéftrenéra paralympijských plavců Jana Nevrkly.

Na nynějším handbiku, který váží 25 kilo, zvládla ujet i 27,5 kilometru. „Nejvíc jezdím na Střeleckém ostrově v Litoměřicích a na silnici u Ploskovic. To za mnou jezdí na kole táta, do kopce mě popotlačí,“ popisuje Saša. V akci ji budete moct na ostrově vidět už 31. srpna na Krokudy čtvrtmaratonu, jehož součástí bude závod Českého poháru dětských handbike.

Sašu se rozhodla podpořit i organizace Trash Hero. Její členové minulý víkend zavítali na první dobročinný úklid veřejného prostranství do Litoměřic. Ten příští v královském městě zorganizují pravděpodobně v polovině září a jako vůbec první v ČR bude charitativní.

Lidé, kteří se do úklidu zapojí, budou moct dívce přispět na nový handbike do kasičky. „Je to pro nás také hrdinka. Za krátký čas začala úžasně vynikat v tom, co dělá,“ vysvětluje za Trash Hero Marie Mokřovská, proč si nadšenci vybrali pro první vlaštovku právě Sašu.

A co dívka dělá, když zrovna nedrandí na handbiku nebo netrénuje doma před televizí? „Ráda kreslím a čtu, v poslední době mě zaujala série Škola noci,“ říká Saša a chlubí se, že ve škole mívá samé jedničky.

Dřív chtěla být lékařkou. „Teď je mým cílem dostat parasporty do televize a povědomí lidí,“ připomíná. Na handbike jí můžete přispět na stránkách Konta Bariéry v projektu Handbike pro Alex, na náhradní díly a další závodní pomůcky také na Darujme.cz v projektu s číslem 1201318.