Zatímco v pondělí 7. ledna už po městě chodili vybírat tříkráloví koledníci katolické charity, pravoslavní teprve slavili Vánoce. Ti litoměřičtí se dopoledne sešli v chrámu sv. Václava ve Svatojiřské ulici na sváteční mši.

Zpěvy a modlitbami slavili, že se narodil spasitel světa. „Tedy totéž, co v katolicismu, jen se řídíme juliánským kalendářem posunutým o 13 dní,“ připomněl kněz působící v Litoměřicích Ivan Hadrava.

Kvůli pracovním povinnostem většiny členů zdejší obce se jich pondělní mše moc účastnit nemohlo. Víc než z poloviny jde v asi 60členné komunitě o Čechy z Litoměřicka. Někteří cizinci z jiho a východoevropských zemí odjeli slavit domů k rodině. Zájemci ale mohli sledovat mši on-line pomocí připnuté kamery v kostele propojené s webem obce.

Vánoce neznamenají pro pravoslavné pouze mši. Byť je pro ně jejich vlastními slovy největším darem, že Bůh seslal lidem spasitele, tradici dárků udržují také. V neděli si je rozdávali i ve velké rodině pravoslavného diákona z Litoměřic Vladimíra Dvořáka. „Dárečky jsme si nerozbalovali najednou, ale po jednom, aby se všichni radovali s obdarovaným. Bylo to na dvě a půl hodiny, je nás prostě hodně,“ smál se diákon.

Zatímco běžně se i na stole pravoslavných objevuje během jejich Štědrého večera kapr, u Dvořáků to je jinak. „Jedli jsme hovězí po burgundsku. Už je z toho rodinná tradice. Když jsme to chtěli před dvěma roky změnit na rybu, děti se vzbouřily,“ dodal diákon.

Pravoslavní myslí podobně jako katolíci na ostatní, na velké sbírky jako ta tříkrálová ale nejsou. „Řešíme vždy konkrétní pomoc, jejíž účel je známý a zřejmý celé obci,“ poznamenal Hadrava, který také v civilním životě pracuje v sociální sféře. Vystřídal už pomoc závislým nebo vězňům, aktuálně v Praze pomáhá bezdomovcům.

Pomáhají potřebným

Pomoc směřuje někdy i mimo obec, v poslední době jde ale prý převážně dovnitř, protože pravoslavná církev na tom není ekonomicky příliš dobře. Starají se zejména napřímo. „Zrovna dnes odpoledne jdeme s vánočním pečivem na koledu k naší věřící v chráněném bydlení,“ popsal Dvořák s tím, že postiženou ženu navštěvují a pomáhají jí pravidelně.

54letý kněz Ivan Hadrava byl duchovní správou obce při litoměřickém chrámu sv. Václava pověřen po smrti otce Martina Marka Krupici. Ten tragicky zemřel po srážce jeho vozu s cisternou u Mělníka loni 7. listopadu. Charismatický kněz z Litoměřic tehdy začínal žít u Dubé na Českolipsku, kde zakládal duchovní centrum zaměřené na překlady pravoslavných autorit. Po jeho smrti ze záměru sešlo, byť na stejném místě stále žije Hadrava. „Sám bych nebyl schopen takový projekt táhnout,“ vysvětlil kněz.

Místní obec Krupicova smrt silně zasáhla. Třeba její žalmista Pavel Železník se do Litoměřic původně přistěhoval až z Valašska právě kvůli otci Markovi. „Tak pěknou bohoslužbu, jako měl on, v češtině nenajdete,“ tvrdí. Třeba v Karlových Varech prý bývá krásná, ale je v církevní slovanštině. Tedy zhruba v jazyce, kterým mluvil Konstantin s Metodějem, kteří na Velkou Moravu v 7. století víru přinesli.

Podle Hadravy byl otec Marek blízkým přítelem hodně lidí a obec na něm do značné míry stála. Blízko k němu ale měla i řada dalších kněžích daleko za hranicemi našeho okresu. Hadrava byl pověřen jeho nástupnictvím proto, že byl jedním z Krupicových nejbližších přátel a do Litoměřic dojížděl od té doby, co sem otec Marek nastoupil. „Pro obec to byl nejméně bolavý, nenásilný přechod,“ podotkl Hadrava.

Kostel sv. Václava, který si obec pronajímá od města, je pěkně udržovaný. Lidé se o tom můžou přesvědčit i na oblíbené každoroční akci Noc kostelů, kdy bývá otevřen zájemcům. Dominuje mu stěna z ikon, takzvaný ikonostas, z roku 2008. Později se dodělávaly ikony na oltáři, které psal člen zdejší obce původem z Ruska. Je tu i nový kůr, který postavilo město.

Nyní se obec skládá na chrámový lustr horos. Bude to věnec s ikonami, který má naznačovat korunu. Podobný je například u svatého Mikuláše v Praze. Obec dál pracuje na získání vhodného prostoru pro farní činnost. Dosud se její členové navzájem navštěvují po bytech, kde také v neděli odpoledne nábožensky vzdělávají jejich děti.

Nejbližším dalším místem, kde mohou lidé chodit do pravoslavného kostela, je chrám sv. Josefa Snoubence v Roudnici nad Labem. Tam obec vznikla po roce 2010 odštěpením od Litoměřic. Její nynější otec Miroslav Šantin začínal jako diákon u otce Marka. „Byl vysvěcen s tím, že se otevře kostel v Roudnici, protože do Litoměřic dojíždělo hodně lidí právě odsud a bylo tu přeplněno,“ popsal Hadrava.

Z menší poloviny tvoří litoměřickou obec cizinci různého původu: Ukrajinci, Rusové, Řekové, Bulhaři, Srbové, Bělorusové či Rumuni. Volyňských Čechů je asi pět, obec tu přitom byla v 50. letech založena kvůli nim. Na mše se chodí podívat i turisté, nejčastěji Němci.

V obci převažují Češi, ostatně Češi jsou i všichni litoměřičtí duchovní. Pravoslaví je podle Hadravy v kurzu především u mladých, kteří se po vysoké škole leckdy od domovské obce stěhují do Prahy i dál. „Máme i příklad konvertitky, dřívější studentky litoměřického gymnázia, která přešla ke katolictví z praktických důvodů,“ řekl kněz. Chtěla totiž do kláštera, ale ženský pravoslavný klášter v ČR není a jí se nechtělo za hranice. Nyní je v katolickém klášteře na Moravě.