Je na svém místě. Řeč je o originální soše manželů Klaškových architekta Jakuba a sochařky Barbory vytvořené speciálně k výročí Československa. Netradiční dílo ze sklocementu vznikalo pod rukama umělců žijících ve Velké Británii měsíce. V neděli ho před ZŠ Masarykova slavnostně odhalilo vedení města a školy za přítomnosti desítek Litoměřičanů.

Dílo připomíná oltář, z půdorysu Rakouska-Uherska vystupují následnické země, Československo se zvedá nad ostatní. „Masarykova busta je skoro všude, my se snažili najít něco jiného,“ tlumočil starosta Ladislav Chlupáč názor komise, která dílo vybrala z asi 15 návrhů. O tom, že zvítězí Klaškovi, rozhodli porotci v březnu.

K dílu umělce inspirovala abstraktní geometrie hranic států. „V počítači jsme z nich vytvořili 3D model. 3D tiskem jsme si návrh vytiskli v měřítku jedna ku pěti,“ popsal architekt s tím, že si vytiskli i půdorysy a řezy a podle toho interpretovali dílo do hlíny. Na hliněné soše pracovali celé léto. „Tak vznikl finální prototyp jedna ku jedné, z něho jsme v září udělali sádrový odlitek. Do něj se vylil sklocement,“ dodal.

To je něco jako beton se sklovláknem coby výztuží. Materiál se jinak používá například na fasádní obklady, odlévají se z něj i umyvadla. Na odlitku formy umělci pracovali během září, od začátku října se do ní odléval finální sklocementový produkt ve firmě v Kralupech nad Vltavou, kde jsou prý na podobné „umělecké vrtochy“ zvyklí. Odsud se cca 1,5tunový kolos vezl na konci minulého týdne do Litoměřic. 

Umění, poučení, stůl

Umělkyně klade důraz na to, že sochu udělali i pro děti: „Aby si ji mohly užívat jako naučnou pomůcku, ale v pauzách třeba i jako stůl.“ Na soutěž upozornila manžele jejich kamarádka, která v Litoměřicích žije. Tou je grafička Lenka Kahuda Klokočková. Výsledné dílo vnímá pozitivně. „Čekala jsem plastiku o malinko vyšší a umístěnou na viditelnějším místě, na rohu školy. Zaujal mě efekt, který se sklocementem dělal déšť. Těším se, až si budu moci památník lépe prohlédnout,“ komentovala.

Klokočková je zvědavá, zdali učitelé školy dodrží původní myšlenku autorů a povolí žákům školy plastiku užívat po svém. Ředitel školy Karel Kynzl s tím prý nebude mít problém, až se to u ní na jaře zazelená. „Teď by ale u sochy nemuseli moc dupat, je tam čerstvě zasetá tráva,“ poznamenal s úsměvem.

Vzhled plastiky ředitel kvituje. „Líbí se mi, je atypická. Děti už dnes nejsou na busty,“ dodal Kynzl s tím, že dílo může sloužit i jako vyučovací pomůcka.