Tolik jmen zahrnuje i stejnojmenná kniha, kterou autor vydal v loňském roce. „Ještě dříve vyšla první kniha, která měla 13 kapitol pojednávajících o třinácti dětech. Tři byly z bývalého Československa, jedním z nich jsem byla já. Po válce se nikdo nezajímal, co jsme v koncentrácích prožívali, až v roce 1988 jsem se dozvěděla, že v Německu žije jeden publicista, který našel mezi vězněnými mé jméno a chce se mnou udělat rozhovor. Hned při prvním setkání s Alwinem jsme strávili nad vzpomínkami celé dva dny. Byl to pro mě zvláštní zážitek, poprvé sdělit svůj příběh někomu cizímu. Od té doby jsme se sešli několikrát a zůstali dobrými přáteli," uvedla při vernisáží Dagmar Lieblová, rozená Fantlová, předsedkyně Terezínské iniciativy.

Ta byla s rodinou deportována z Kutné Hory do terezínského ghetta v červnu 1942 a rok nato do Auschwitz- Birkenau. Plynové komoře unikla náhodou chybě v datu narození, omylem jí byly přidány čtyři roky, a tak se dostala do selekce a z Osvětimi odtud na nucené práce.

„Jsem nesmírně rád, že příběhy dětí, které jsem shrnul do svých knih, můžou být představeny na velkých formátech s fotografiemi a texty právě v Muzeu ghetta. Tento objekt v době války sloužil k vynucenému pobytu chlapců. Do Osvětimi bylo z celé Evropy deportováno 232 tisíc dětí od jednoho roku do 17 let, z Terezína pak 7 592 dětí. Většina z nich skončila s matkami či celými rodinami v plynových komorách. Osvobození se dočkalo 650 dětí, mnohé z nich však dlouho nepřežily," dodal Alwin Meyer.

Po pondělní vernisáži si účastníci vyslechli operu Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera, kterou nastudoval Dismanův dětský rozhlasový soubor. Výstava ve foyeru Muzea ghetta, kterou připravil Mezinárodní osvětimský výbor ve spolupráci s Památníkem německého odboje, potrvá do konce března příštího roku. Návštěvníci Malé pevnosti si mohou ještě do konce letošního roku prohlédnout v předsálí kina další výstavu Ruth Schreiber nazvanou Dopisy mých prarodičů.