Pohyb po městě, který je pro běžně vidícího člověka bezproblémový, pro ně představuje oříšek. „Co nás nejvíc trápí, jsou větve přesahující na chodníky,“ popisuje Jiří Fuksa. Problémem jsou pro jeho dceru také cyklisté na chodnících, kteří ani nezazvoní. „Nebo i psi na volno či děti, na které nedávají pozor rodiče,“ dodává Pavlína.

V krajském středisku organizace pomáhající nevidomým a slabozrakým Tyfloservis byli loni k ruce 24 klientům z Litoměřicka, přičemž za většinou z nich pracovníci ze sídla v Ústí nad Labem přijeli. Pomáhají jim nejen s rehabilitací zraku, ale i se sociální rehabilitací, která zahrnuje například psaní na klávesnici, nácvik čtení a psaní Braillova písma nebo sociálních dovedností. A také nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu.

Pracovníci Tyfloservisu s klienty v nedávné minulosti nacvičovali i samostatnou chůzi do centra Litoměřic z Pokratické přes Masarykovu ulici, kde na nevidomé čekají různé bariéry, chodníky nebo železniční přechod. S jiným klientem si prošli centrum Lovosic, hlavně přechod u parku z ulice Osvoboditelů na Václavské náměstí. „Je složený z různých typů dlažby, která není standardní pro označování reliéfních částí pozemní komunikace,“ zmiňuje vedoucí ústeckého střediska Tyfloservisu Nikol Aková.

Hrozí zranění

Nevidomým to chůzi ve městě rozhodně neulehčuje. „Klientka má velký problém při samostatné chůzi najít příslušnou část pásu a bezpečně se pohybovat přes přechod,“ vysvětluje Aková a dodává, že v Lovosicích chybějící kryty na odtokových kanálcích na chodníku, kde nevidomému hrozí zranění kotníku. Problematický úsek v části Václavského náměstí pracovníci Tyfloservisu opakovaně konzultovali na městském úřadu.

Lidem s oční vadou pomáhá speciální technika. Například na litoměřickém a lovosickém autobusovém nádraží můžou použít vysílače s povely pro dálkové ovládání akustických orientačních a informačních zařízení. Pokud jsou dopravní prostředky vybaveny příslušným přijímačem, poskytnou informace o číslu linky či směru jízdy. Chytré mašinky pomáhají i při orientaci v prostoru akustickými a rádiovými orientačními majáčky.

Cílem Tyfloservisu je, aby byli jeho klienti zcela samostatní, nebo potřebovali jen minimální podporu dalších osob. „Je jasné, že někteří s kombinovaným postižením nebo třeba ve vyšším věku jsou schopni se naučit jen část dovedností a jsou samostatní jen v určitých úkonech,“ uvědomuje si Aková. „Mohu ale říct, že máme klienty, kteří jsou zcela samostatní,“ je ráda.

Problém? Nízká větev nebo běžící pes

Třiadvacetiletá Pavlína Fuksová se narodila se zrakovou vadou. Nemoc se během dětství zhoršovala a ve 14 letech přestala vidět úplně. Ztrátu zraku přijala jako fakt, který zatím změnit nelze. Navzdory hendikepu žije bohatý život. Jejím největším koníčkem je hudba. Od mateřské školy chodila do běžných škol. Vystudovala Pedagogické lyceum v Litoměřicích.

„Co mi vadí? Ono je toho víc. Jsou věci, které vidoucím nedochází, ale pro mne jsou problémem. Chodím s doprovodem, ale i tak může být cesta městem nebezpečná. Stačí větev stromu rostoucí přes plot ve výši mé hlavy, běžící dítě anebo pes, co není na vodítku. V hluku města se neorientuji a neslyším, že se něco rychle blíží. Bylo by fajn, kdyby si lidi psy hlídali a své děti taky. Nerada bych někoho zranila nebo se zranila já. Ale to jsou výjimky. Většina lidí se ke mně chová mile a vstřícně.“