Poslední pohřeb se za zdmi zdejšího městského hřbitova konal v roce 1947. Na ploše menšího fotbalového hřiště byli ukládáni zesnulí z řad civilního obyvatelstva, oběti 1. světové války, na jiném místě vojáci československé armády či oběti epidemií.

Jsou zde pochováni i sebevrazi a oběti poválečného vyrovnávání účtů. Archivní záznamy odhalují i čtyři hromadné hroby, v jednom je 36 přenesených obětí z továrny Richard, řada nebožtíků je bez jména.

Na pietní místě spravovaném městem se několikrát do roka seká tráva, zanedbaná je sousední parcela bývalé zahrádkářské kolonie. Cesta kolem hřbitovní zdi je upravená a okolí bylo vyčištěno dobrovolníky při poslední akci Ukliďme Česko.

„Hřbitovy navštěvuji, abych načerpal podklady do druhé knihy, která pojednává o těchto místech a významných osobnostech, které zde ukončily svou životní pouť. Proto mě rozčílilo, že se sem nastěhovalo několik bezdomovců. Patrně ani nevěděli, kde jsou. Jinak si to nedovedu vysvětlit,“ říká litoměřický historik Oldřich Doskočil.

Pietní místo sice není označené, ale je na městské policii, aby při své kontrolní činnosti skupině „stanařů“ vysvětlila, že by si měli ustlat na jiném místě.

„Sdělil jsem jim to, ale zatím se nic nezměnilo. Stany a nyní i odpadky jsou přitom na hromadných hrobech. Výjimkou je zděný sklep bývalého zahradního domku, který je mimo hřbitov,“ vysvětlil správce litoměřických hřbitovů Pavel Lolo.

Dotčený hřbitov se po první světové válce rychle zaplnil, a tak správa z období okupace přistoupila k nedůstojnému přihřbívání německých důstojníků k již dříve pohřbeným obětem 1. světové války.

V 80. letech, kdy se česká a německá strana dohodly na důstojném pohřbívání ostatků padlých německých vojáků, došlo i k exhumaci z tohoto hřbitova. Staré pietní místo může být v budoucnu rekonstruováno. Na současném hřbitově je totiž nyní už velmi málo volných míst.