Neobvyklou scénu zažila v neděli 1. září hala litoměřické nemocnice. Kriminalisté Lukáš Příkazký a Hana Vágnerová tu vyslýchaly pacientku Evu Holubovou. Nový film Případ mrtvého nebožtíka zde natáčel litoměřický rodák, režisér Miloslav Šmídmajer. Ten se do města vrací při natáčení svých snímků opakovaně. Litoměřice ale nezachytil jen on, jak se mohli přesvědčit lidé na místním filmovém festivalu, který včera skončil. Promítli tu i ukázky z řady českých snímků, kde město figurovalo.

Speciální pořad k 800 letům Litoměřic si v sobotu v litografické dílně na parkánech našly asi tři desítky návštěvníků festivalu. „Z originálních dývídýček jsme pro tento účel vystříhali momenty, kde figurují Litoměřice,“ popsala organizátorka festivalu Hana Galiová.

Lidé viděli třeba to, jak víc než před půlstoletím vypadalo horní nádraží, které si tehdy zahrálo v Hvězdě zvané pelyněk Martina Friče. Nebo katedrála před víc než 30 lety z Mága Františka Vláčila věnovaného i litoměřickému závěru života K. H. Máchy.

Nejspíš nejvíc si lidé pamatují na Litoměřice v Pánech klucích Věry Plívové-Šimkové. Podle jejího snímku ostatně nazvali i místní úspěšný chlapecký sbor. V něm stejně jako ve většině filmů, kde se Litoměřice aspoň mihly, poznáte Dómský pahorek. „Jedná se totiž o relativně uzavřený prostor, který od svého vzniku nezměnil charakter a kde není žádná novodobá zástavba,“ vysvětlil historik Filip Hrbek, který po skončení pořadu lidi filmovými místy provedl. Filmařům tak Dómské náměstí nabízí možnost zachytit tržiště nebo jiný veřejný prostor ze starších dob.

K církevnímu charakteru území přitom zrovna nepřihlížejí. „V Devátém srdci Juraje Herze reprezentuje jedna z budov dokonce hospodu,“ připomněl historik. Filmařům nahrává, že přes pahorek nevede žádná významná komunikace, a jde tak snadno uzavřít. „Před rokem 1989 sehrálo roli i to, že církev neměla v tomto ohledu příliš na vybranou,“ doplnil Hrbek s tím, že před revolucí šlo vzhledem k stavu dalších památek městské památkové rezervace také o jedno z mála míst, jehož část se mohla před kamerami ukázat bez větší ostudy.

Dóm však skoro přešel v komedii Probudím se včera Šmídmajer. Zato v jeho snímku s Jiřím Mádlem situovaném do roku 1989 najdete vůbec nejvíce míst z Litoměřic. „Celé město v létě 2011 žilo natáčením. Šmídmajerovi se podařilo aktivizovat místní, nosili mu dobové věci, spoustu z nich si zahrálo v komparzu,“ připomněl Hrbek. Režisér měl s podporou města už letos v srpnu v Litoměřicích točit film Název jsem zapomněl, prozatím ale jeho výrobu odložil.

Realizovaný snímek Případ mrtvého nebožtíka přes prázdniny vznikal především v Olomouci, na poslední natáčecí den ale tvůrci vyrazili do Litoměřic, pro které má Šmídmajer slabost. Jeho parodii na detektivky v kinech uvidíte začátkem příštího roku. „Vznikající film využívá všech klišé kriminálek a jsou tam obsazení ti, kteří kriminalisty hrají i v normálních detektivkách,“ popsala PR filmu Gábina Vágner.

Hlavní roli v něm hraje David Novotný, ve snímku uvidíte kromě Evy Holubové i Milana Šteindlera. Jako komparz se v neděli uplatnilo i několik Litoměřičanů. Například Nikol Lacková se sestrou Vivien. Ty si ostatně zahrály i v dřívějších filmech ve Šmídmajerově produkci. „Dělaly jsme komparz už v Dvojnících a Básnících,“ řekla Nikol.

Pro města bývá filmování na jejich území užitečné a zastupitelé leckdy rozhodují o příspěvku z obecního do rozpočtu snímků. Kromě toho, že města můžou vybrat za zábor veřejných prostranství, bývá to dobrá reklama. Štáb v nich navíc většinou nechává peníze, byť by to bylo jen za jídlo v místních podnicích. To platilo i při natáčení Šmídmajerovy komedie Probudím se včera, herci bydleli v Salva Guardě a „vejvar“ měli v sokolském Edenu, protože se natáčelo především na blízkém gymnáziu a v Jiráskových sadech.