Jsou však i výjimky, které vládnou peru, umí kreslit a jsou pečliví. Jednou z nich je Jaroslava Machulková z Dobříně. Její jméno se objevilo na veřejnosti díky soutěži Vesnice roku 2015, ve které byla Dobříň oceněna diplomem Ústeckého kraje právě za vzorné vedení obecní kroniky.

Učila se u kroniky občánků
Jaroslava Machulková je už v důchodu a od původního povolání chemika to vzala ke psaní trochu oklikou. „Dostala jsem se ke psaní zcela nenápadně s přičiněním mého předchůdce, učitele Jaroslava Černého. Jednou, bylo to v roce 1989, jel na delší dobu do lázní a právě v době jeho nepřítomnosti se mělo konat hned několik významných akcí, mimo jiné velké vítání občánků. A právě do malé kroniky, která popisuje takové slavnosti, jsem provedla první záznamy. Proti obecní kronice, do níž se může psát pouze speciálním inkoustem a perem a kreslit pouze černě, jsem v ní mohla malovat barevně. Když se Jaroslav Černý vrátil z lázní, pochválil mě a od toho už byl jen malý krůček k předání funkce. V roce 1992 jsem se oficiálně stala obecní kronikářkou," vzpomíná Jaroslava Machulková.

Psaní doplnila pěknou kresbou
Předností dobříšské kronikářky je kresba. „Kreslení mě bavilo už ve škole, a když mi bylo 18, absolvovala jsem v roudnickém Řípu kroužek pod vedením akademického malíře. Záliba mě neopustila ani po letech. Před čtyřmi roky jsem se přihlásila do Univerzity třetího věku a od té doby se zúčastňuji v Roudnici nad Labem seminářů kreslení. Nejvíc mě baví malba krajiny a portrétů. Chodíme se inspirovat do Galerie moderního umění, kde mi učarovaly obrazy Antonína Slavíčka. Malování je příjemné využití důchodcovského času."

Ocenění dobříšské kronice autorku potěšilo a hned se podělila o radost se svými přáteli. Mezi prvními byl právě Jaroslav Černý. Měl z toho také radost a řekl: „Jsem tomu rád, nakonec se potvrdilo, že volba na tebe byla naprosto správná."

U psaní nechtěla být rušena
Kronikářka s největší radostí zaznamenávala příjemné události, ale pustí se i záležitostí, které se v obci nerodily lehce, jako byla například výstavba mateřské školy. Do kroniky je třeba uvést všechno, tedy i záležitosti smutné či tragické, aby budoucí generace viděly, co jejich předchůdci prožívali a museli vykonat.

„Využívala jsem i odkazy, které přinášel Litoměřický deník. Zápisy jsem dělala doma, manžela jsem poslala na pivo, aby mě nerušil. Kroniku může mít kronikář doma, ale nesmí ji nikomu půjčovat. Jinak je uložena na obecním úřadu a veřejnost do ní může nahlédnout pouze za přítomnosti starosty nebo místostarosty," dodává kronikářka.

Nástupkyně načne novou kroniku
Hovoříme v minulém čase. Jaroslava Machulková předala funkci své nástupkyni, která vzešla z výběrového řízení. Shodou náhod kroniku, kterou ještě přebírala od Jaroslava Černého, dokončila popsáním událostí roku 2014 na jejím posledním listu.

„Novou kroniku s letopočtem 2015 načne Marcela Čáková. Byli jsme se spolu podívat na kroniku města Roudnice nad Labem, kterou kronikář Jan Neruda zpracovává v elektronické podobě. Je to už trochu jiná práce, Marcela Čáková se na ni těší a už zpracovává podklady z letošního roku," vysvětlila starostka Dobříně Šárka Mrázková.