„Já jsem se po škole trmácel životem, neflákal se, ale práce mě nenaplňovala uspokojením. Po revoluci jsem se svěřil známému faráři a ten mě přizval, abych s ním opravoval kostely. Pak se ukáže, co dál. Díky tomu jsem měl možnost poznat řadu vzácných starých soch, a když se nepodařilo sehnat umělce na opravu znaku biskupa Jana z Dražic, dostal jsem důvěru a restaurátorské práce se úspěšně zhostil. Byla to moje první zakázka a znak na roudnickém kostele visí dosud. Moje vize se tím začala plnit," vzpomíná na své začátky řezbář David Fiala.

Roudnická fara pomohla nastartovat umělcovu budoucí dráhu. Po večerech vyřezal dva betlémy a vystavil je před Vánocemi v Praze. Okamžitě byly prodány, a to ho ještě víc utvrdilo, aby ve svém snažení pokračoval. „Věděl jsem, že je to začátek a že toho ještě moc neumím. Každá zakázka, která přijde i dnes, je pro mě šancí se dál zdokonalovat. Je to pro mě moc cenné, protože nemám žádné odborné vzdělání. Dělám sochy podle svých námětů a námětů od zákazníků. Snažím se, aby jim dělaly radost a žily s nimi," dodává umělec. Hodně mu pomáhají kolegové, s kterými se setkává na sympoziích, zejména v Podkrušnohoří. Jeho sochy a dřevořezby krášlí zahrady a interiéry domácností, některé dokonce našly místo na náhrobcích.

Dílo je ozdobou Radouně

Několik soch Davida Fialy stojí na Štětsku, kde prožil část svého mládí. Jednou, to když už bydlel v Krabčicích, byl pozván do Radouně, aby si údajně odvezl dřevo z pokáceného stromořadí. Jedna místní paní ho však vyvedla z omylu, že nebyl pozván jen k odvozu materiálu, ale aby se postaral o vytvoření sousoší ze stojících kmenů. Trvalo to zhruba tři roky, ale dnes je dílo ozdobou obce. Podobný nápad měla další dáma přímo ve Štětí, když jí bylo líto kmene z vánočního stromu stavěného každý rok na tamním Novém náměstí. Nápad vytvořit každý rok jeden letokruh se zalíbil i vedení města. David Fiala se nemusel pobízet, práce se v zimě ujal a dnes rynek zdobí socha Vodnáře.

Nejraději pracuje s dubovým dřevem

„Smrkové dřevo se musí zpracovávat rychle, než vyschne. Mám s ním zkušenost, jedna moje socha ze smrku, která uspěla v symposiu Vltava, stojí dodnes v šumavské Kvildě. Jinak nejraději pracuji s dubovým dřevem. Z lípy se dělají menší věci, jako jsou loutky, kterých jsem už připravil celou řadu," připomíná David Fiala.