Pět let. Tak dlouho trvalo vyšetřování spouště, kterou po sobě v litoměřickém muzeu nechala jeho dlouholetá ředitelka Eva Štíbrová. Následovníku Tomáši Wiesnerovi trvala inventarizace ztrát přes tři roky a zásadně omezila chod zařízení. Jeho předchůdkyni hrozí za zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku až osm let vězení.

Kdo vlastně sbírky rozkrádal? Zatím neznámo.

Státní zástupce Josef Zronek v obžalobě uvedl, že Štíbrová v letech 1974 až 2012 jako ředitelka vlastivědného a později oblastního muzea jednala v rozporu s pracovní náplní při správě národního majetku a řádně nepečovala o muzejní sbírky. Kvůli tomu se ztratily tisíce historických předmětů. Jen vypočítávání všech jejich druhů zabralo ve středu na okresním soudu čtvrt hodiny.

Škoda krádežemi i vnějšími vlivy

Věci zmizely z depozitáře v Ploskovicích i z hlavní budovy muzea na litoměřickém Mírovém náměstí. „Obžalovaná nezavedla klíčový režim, klíče byly volně dostupné zaměstnancům muzea,“ řekl Zronek. Některé vzácné předměty byly navíc zaměněny za ty nižší hodnoty. Odcizen byl i mimořádně cenný středověký graduál v hodnotě 900 tisíc korun zapůjčený Státním oblastním archivem. Jak se zjistilo už dříve, někdo ho vyvezl do Rakouské národní knihovny. Štíbrová podle obžaloby také nezajistila řádnou ochranu sbírek před vnějšími vlivy. Ústeckému kraji jako majiteli většiny sbírek vznikla škoda přesahující 14 milionů.

Štíbrová vinu necítí. „Musela jsem zajišťovat celý provoz organizace. Práce se sbírkami byla důležitá, ale bylo tu ještě hodně jiných úkolů,“ vypovídala klidným hlasem žena, která na post šéfky muzea nastoupila už v roce 1974. Tehdy prý byly sbírky kvůli neexistujícímu depozitáři umístěny takřka všude včetně kanceláří nebo kůlny ve dvoře. „Žádné sbírky jsem po nikom nepřebírala, to vůbec nebylo možné,“ upozornila Štíbrová.

Později se sbírky stěhovaly na zámek v Ploskovicích. Kurátoři měli původně přístup jen do místností s předměty v jejich gesci. Po čase ale začalo do prostor zatékat, propadaly se některé stropy nebo se vyboulovaly parkety. „Sbírky se začaly míchat, stěhovali jsme totiž ty z nejvíc ohrožených prostor do těch v schůdnějším stavu,“ popsala exšéfka muzea. Každý kurátor tak mohl kamkoli.

Ploskovický depozitář byl v letech 1995 až 1997 třikrát vykraden. V roce 1999 se kvůli neúnosným podmínkám provizorně stěhoval do ploskovického kulturního domu. V jednom sále bylo prakticky vše, přístup do něj měli všichni kurátoři. Pak muzeum konečně od zřizovatele, kterým se po zániku okresu stal Ústecký kraj, dostalo jako depozitář rekonstruovaný objekt ve Vavřinecké ulici v Litoměřicích. Podle Štíbrové byl řádně zabezpečen, do jednotlivých místností se už jen tak někdo nedostal.

„Trápím se tím“

K obrovskému množství ztracených věcí exředitelka podotkla, že nechápe, kde by je mělo mít muzeum všechny uložené. Podle ní by se prostě nevešly. Také údržba podle ní odpovídala omezeným možnostem, ve kterých zaměstnanci muzea pracovali. Záhadou je pro exšéfku muzea především odcizení graduálu přímo z expozice. „Nedovedu si to vysvětlit. Promítám si to v hlavě pomalu každý večer,“ prohlásila Štíbrová.

Exšéfka muzea prý 38 let pracovala nejlépe, jak uměla. „Ze strany zřizovatelů nikdy nezazněly výhrady,“ řekla. „Podřízeným jsem důvěřovala, což asi nebylo dobře, ale v malém kolektivu to jinak nejde,“ dodala s tím, že roky od zahájení trestního řízení jsou pro ni velice těžké a náročné. „Nikam nechodím, s nikým se nestýkám, mám kontakt jen s rodinou. Trápím se tím,“ uvedla a zmínila, že se trestní řízení podepsalo i na jejím zdraví. Hlavní líčení bylo odročeno.