Možná si to ještě pamatujete. Na jaře 2007 rada města po 9 letech ve funkci odvolala ředitelku Městských kulturních zařízení (MKZ) Veroniku Rybovou. Město tehdy důvod tohoto kroku neudalo. Podle informací Deníku stála za odvoláním personální politika Rybové a častá obměna zaměstnanců.

Lavinu kritiky tehdy spustila otevřeným dopisem popisujícím jednání Rybové její sekretářka Markéta Dhibi. „Své zaměstnance ponižuje, uráží a tajně pomlouvá před ostatními. Vytváří tak nedůvěru a snaží se, aby se tu nevytvořil žádný kolektiv. Ono to ani při tom provozu, který tu panuje, nelze. Jsou tu i tací zaměstnanci, kteří tu pracovali jen jeden či dva dny,“ uváděla Dhibi.

Letos v létě Rybová podala výpověď ve Vlastivědném muzeu Jesenicka, kde po odchodu z Litoměřic působila 10 let jako ředitelka. Ačkoli odešla dobrovolně, její výpověď provázelo veřejné vystoupení bývalé pracovnice muzea stěžující si na šikanu. Bioložka Hana Hošková se po svém odchodu rozhodla instituci zažalovat.

„Projevů bossingu byla řada. Od nesmyslné kritiky, křiku, nadávek, ponižování, ignorace, po strhávání osobního příspěvku či nerovné zacházení,“ popsala bioložka, jak vnímala jednání své nadřízené.

S Hoškovou však podle Rybové její výpověď nesouvisela. „Nařčení ze šikany zásadně odmítám,“ reagovala Rybová.

O tom, proč měla ředitelka údajně skončit na svém bývalém působišti v Litoměřicích, Hošková původně nevěděla. Když o kauze našla zprávy na webu Litoměřického deníku, rozhodla se muzeum zažalovat.

Bioložce šlo primárně o omluvu Rybové. „Dnes už bývalá ředitelka se však odpovědnosti vyhnula,“ lituje Hošková. Její výtky muzeum uznalo až pod novým vedením ředitele Pavla Rušara, který je ve funkci od 1. listopadu. Obě strany se dohodly na smíru, který potvrdil jesenický soud. Instituce se své bývalé pracovnici omluví, a to na stránkách Šumperského a Jesenického, Olomouckého i Litoměřického deníku.

S veřejnou omluvou muzea Rybová nesouhlasí. „Vydal ji nový ředitel, kterého vůbec neznám, pracovně jsme se nikdy nepotkali. Šikana nikdy nebyla prokázána, nebyla jsem pozvána k soudu, neměla možnost ovlivnit text smíru ani se bránit,“ řekla Rybová.

I podle Ivety Tiché, vedoucí odboru sportu, kultury a památkové péče Olomouckého kraje, který muzeum zřizuje, byla uzavřením smíru vyloučena možnost šikanu soudně prokázat.

„Nutno podotknout, že po dobu působení Veroniky Rybové neřešil zřizovatel její závažnější manažerská pochybení a veškeré podněty v oblasti pracovně právních vztahů byly vyhodnoceny jako neopodstatněné,“ dodává Tichá.

Fluktuace zaměstnanců v jesenickém muzeu, která dříve provázela i působení Rybové v litoměřické organizaci, je podle bývalé ředitelky reakcí zaměstnanců na její požadavky na kvalitní práci. Rybová se z Jeseníku vrátila do Litoměřic. „Studuji a zvyšuji si kvalifikaci,“ odpověděla na dotaz, čím se v současnosti zabývá.