Obálky od Jana Saudka jsou umělecká díla. Roky je posílá rodačce z Roudnice

Světoznámý fotograf Jan Saudek se mnohokrát vyjádřil, že zatímco ve světě jsou jeho snímky známé, v jeho domovině o ně zájem není. „To mě zaujalo a rozhodla jsem se, že se pokusím zorganizovat Janu Saudkovi výstavu. Jako muzejní kurátorka a později ředitelka kulturního domu Říp tady jisté možnosti byly,“ říká afrikanistka Marie Imbrová, zatímco z truhly vyndává krásně malované obálky skrývající osobní dopisy od Jana Saudka. „Před třiceti lety mi slíbil výstavu a udělali jsme ji tuším před šesti lety,“ usmívá se Imbrová a dodává, že jen jediný s dopisů si spolu s obálkou nechala zarámovat. Ostatní jsou příliš osobní.

OBRAZEM: Tořič láká hmyz k páření, ale klame. Na Litoměřicku rozkvetly orchideje

Každá z obálek je samostatným uměleckým dílem, a to nejen z pohledu laika, ale i z pohledů aukčních síní. Dopis Ireně Pacovské se vydražil za 19 000 korun, šest obálek a dopisů Pavle Šedivé za 46 000 korun a dopis Petru Pavliňákovi za 7 500 korun.

Ručně psané dopisy obsahují často velmi osobní informace a vyjádření pocitů. „Já ty své nikdy neprodám. Buď budou součástí dědictví, nebo je spálím. Rozhodně si nepřeji, aby se za Janova života dostaly na veřejnost. Byť mezi námi nebylo nikdy nic intimního, přesto je považuji za příliš osobní, než aby se jimi zabývala veřejnost či bulvár,“ řekla Imbrová během vzpomínání na dopisování, které s různě dlouhými přestávkami trvá už zhruba tři desetiletí.

Někdy je pauza dlouhá i několik měsíců. Obálky jsou natolik krásné a hodnotné, že není vyloučena jejich "ztráta" během doručení. „To já samozřejmě nepoznám, protože jednotlivé dopisy na sebe nenavazují. Ale co můžu s jistotou říct je, že všechny jsou psané ručně, což v době e-mailů je vzácnost a není mnoho lidí, v podstatě jde jen o několik jedinců, se kterými Jan Saudek udržuje trvalou korespondenci. Alespoň mi v tomto duchu jednou na toto téma napsal,“ shrnuje své dlouholeté přátelství.