Domovy seniorů jsou teď covidem zkoušené srovnatelně jako nemocniční jednotky intenzivní péče. Intenzivně se tu testuje. V tom dobětickém už mají antigenní testy za sebou. Dopadly dobře, odhalily pouze dva pozitivní klienty, kteří jsou teď v izolaci.

Z distanční výuky Václava zaměstnavatel uvolnil. V Doběticích pracuje od osmi, někdy i sedmi, do dvou. „Pomáhám s dezinfikováním povrchů nebo v kuchyni,“ popisuje. Václav sem bude docházet do 17. listopadu, den nato jeho škola zase otvírá. Dobrovolnickou kariéru tím neuzavírá. Možná ho ještě využijí i v tomto domově. Líbilo by se mu to. „I když se o to neprosím, považují si mě tu. Mám tady první poslední. Jsem vegetarián a kuchař vaří speciální jídlo jen pro mě,“ popisuje Václav. Chválí ho i šéf zařízení Jiří Vronský. „V kuchyni nám obrovsky pomohl, když nám tam vypadli zaměstnanci,“ říká ředitel.

Václav dobrovolničí už od roku 2016. Za sebou má třeba nákupy pro hendikepované, dlouhodobě vozí na basket jednoho vozíčkáře z trmického domova pro osoby se zdravotním postižením. Během první vlny covidu pomáhal v lékárně Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem třídit roušky. „Byla by mi hanba nenabídnout sám sebe ve prospěch někoho, kdo to potřebuje. Mám to prostě tak, že bych měl věnovat kousek sebe pro druhé,“ líčí Václav.

Je jedním z dobrovolníků, které teď do terénu posílá ústecké Dobrovolnické centrum. Ještě při jarní vlně převážně nakupovali seniorům. „Toho je teď méně,“ říká ředitelka Lenka Vonka Černá. „Spíš se na nás obracejí sociální zařízení, že mají nedostatek lidí. Neumíme zdravotníky. Ale třeba když nám volali z domova v Orlické, že potřebují někoho na recepci, poslali jsme jim dva dobrovolníky,“ popisuje Vonka Černá. Další chtěli v domově na Bukově.

V Dobrovolnickém centru, které už od jara funguje celokrajsky, se připravují i na posílení personálu v zařízeních v Klášterci nad Ohří i České Kamenici. A s tím na další nábor dobrovolníků. Dosud jich měli 240, dalších 265 se registrovalo v průběhu října. Postupně procházejí on-line školením.

Momentálně izolované seniory v dobětickém domově, ale i v tom krásnobřezenském, brzy potěší nadílka dopisů. Ty teď píší anebo malují ústecké děti na výzvu zdejší Severočeské vědecké knihovny. Knihovníci si dávají velký pozor, aby staré lidi neohrozili. Vše běží takřka bezkontaktně. „Děti doma dopis ofotí či naskenují, pošlou nám ho mailem. My ho vytiskneme, v rukavicích vložíme do obálek a ty ještě necháme čtyři dny odležet,“ líčí lektorka knihovny Tereza Kleinová. Účinnost čtyřdenní karantény si knihovníci ozkoušeli s knihami, které jim při první vlně covidu vraceli čtenáři.

K nápadu knihovníky motivovalo hned několik věcí: co dělat, když nám bibliotéku zavřeli, jak zabavit i vlastní děti, které zůstaly doma – a hlavně starost o starší lidi. Ty epidemie uvěznila nejvíc. Seniory, které teď také nemůžou vidět, má řada ústeckých knihovníků v rodině. „Pevně věříme, že milé psaní nebo obrázky od dětí klienty zařízení potěší,“ říká Kleinová. Od akce ale očekává oboustranný přínos. Senioři pak budou na oplátku psát dětem. „Úcta k stáří, poučení z jejich zkušeností, když někdy v rodině staré lidi ani nemají, vhled do života v seniorských zařízeních i zdokonalení ve slohu,“ vypočítává lektorka, co dá projekt knihovny dětem.

Dopisy se dočkají nadšeného přijetí. „Senioři se na ně těší. I na to, až na ně odepíší,“ říká šéf dobětického zařízení pro asi 150 klientů Jiří Vronský. „Sociální izolace je pro ně možná ještě horší než obavy o zdraví,“ říká o klientech ředitel. „S příbuznými sice komunikují přes tablety a WhatsApp, ale to samozřejmě není ono. Fyzický kontakt je nenahraditelný. Já i moji kolegové upínáme naději k tomu, že se to brzy povolí. A vláda umožní návštěvy seniorů alespoň ve společených prostorách. Trpěli už i na jaře, teď je to ještě horší,“ upozorňuje Vronský.