Levínským keramickým dnům přálo počasí. Několik stovek lidí, kteří se přišli podívat na vypalování keramiky, historickou pec či si prošli dílny zdejších keramiků, zářilo spokojeností. „Já mám slušnou sbírku půllitrů a musím říct, že takový keramický, jako je tady ke koupi, by se mi líbil,“ usmíval se Libor Strnad.

Jeho žena Jarmila mezitím fotila vnučku, která si zkoušela něco vytočit na hrnčířském kruhu. „Mně se líbí, že si tady na své přijdou i děti,“ zmínila Jarmila Strnadová, zatímco její vnučce se pod rukama měnil beztvarý kus hlíny v cosi konkrétního.

„Mám akce v Levíně ráda, jezdím sem pravidelně a občas si i něco koupím,“ přiznala návštěvnice Renata Pavelcová.

Dny keramiky v Levíně, sobota 20. května 2023
OBRAZEM: Dobrý den keramiko, znělo o víkendu v Levíně

V historické hrnčírně číslo 10 probíhaly ukázky drátování. „Dělám to tradičním způsobem tak, aby drátování maximálně plnilo svou funkci. Například na stole je drátkem zpevněný barokní keramický kapr. Je naprasklý, škvírou by tekutina prosakovala, ale na sypké materiály je pořád funkční. Kdysi se věci nevyhazovaly, ale opravovaly,“ upozornila drátenice na jeden z nešvarů současné doby.

V sobotu dopoledne vyrostla na náměstí koksová pec, v níž během noci probíhal výpal. „Obec pronajala bezplatně náměstí, ale jinak se na akci nijak finančně nepodílí,“ přiblížil starosta Levína Radan Šum a dodal, že akce je možná i díky podpoře Ústeckého kraje.

Lovosicemi v sobotu zavoněl guláš.
OBRAZEM: Některým prodejcům stačila hodina na to, aby bylo po guláši

Součástí akce bylo i občerstvení. Na své si přišli i vegetariáni a vegani, neboť stánek vedle kostela Povýšeni svatého kříže nabízel veganské burgery. Kdo by si dal raději něco od masa, mohl si zajít na sekanou do místní hospody U kocoura nebo si koupit občerstvení ve farmářských stáncích. Například chleba soukromé pekařky mizel z pultu závratnou rychlostí.

Za rok by se opět měly veřejnosti otevřít dílny po celé Evropě v městech, které jsou sdruženy v evropské asociaci „keramických měst“. Zatímco v Česku a Francii jsou jen tři, tak například v Itálii jich 45, ve Španělsku 12 a v Německu 9.

Dům číslo 10 – hrnčírna

Poslední dochovanou levínskou hrnčírnou je dnes dům čp 10. Jedná se o původní selskou usedlost. „Budova je z roku 1638 a od roku 1650 už tady byl hrnčíř. Takže jde o hrnčírnu v prapůvodním slova smyslu,“ přiblížila historii domu, v jehož podzemí se ukrývá vstup k dvoupatrové peci, majitelka Magdalena Brožová.

Poslední velké stavební úpravy tady proběhly na přelomu 40. a 50. let. Po válce získal hrnčírnu akademický malíř Zdislav Hercík, později ji vlastnilo družstvo invalidů INVA. „V letech 1967 – 1979 zde žili a pracovali manželé Milada a Ivan Břešťanovi, kteří původní muflovou pec na uhlí předělali na pec na dřevo a vyráběli tu pro družstvo INVA dřevem pálenou kameninu,“ dodal další podrobnosti web Asociace českých keramických měst.

V roce 2016 objekt koupila současná majitelka, keramička Magdaléna Brožová. V domě, kde je dnes nejen rekonstruovaná historická pec, ale dílna a obchůdek, se pořádají keramická sympozia a akce pro veřejnost.