Díky dosavadním 5 ročníkům akce získalo město dohromady už 20 děl. „Jsou velmi krásné,“ pochválil místostarosta Karel Krejza na včerejším zakončení sympozia. „Některým nerozumím, ale to je tím, že nejsem umělec. Sympozia fungují z čirého entuziasmu, Libor to dělá z lásky,“ uvedl jeden z radních a slíbil i za jejich následovníky, že se o tyto artefakty trvalé hodnoty bude radnice náležitě starat.

Sochy vytesané z pískovcových bloků z lomu v Dubenci přijdou do prostoru nedaleko schodů se soškami lvů. Kvůli tomu se bude část lesoparku pod Mostnou horou revitalizovat. V nejbližší době se budou betonovat základy pod díla a dělat další terénní úpravy. K instalaci soch dojde v srpnu.

Lidé se někdy pozastavují nad tím, proč sympozium nebývá na přístupnějším místě než Zahrada Čech v době mimo konání jejích masových akcí. Na práci umělců by se kdekdo rád podíval. „Když se opracovává kámen, běží flexy, práší se, odlétává materiál. Když máte na sobě brýle a sluchátka, nekoukáte kolem sebe,“ vysvětlil nebezpečí Pisklák.

Na jaká díla se můžeme pod Mostkou těšit? Akademický sochař František Svátek z Vlastiboře v jižních Čechách vytvořil torzo figury. „Jedna část září, také tím, že je hladká, ostatní jsou ve stínu,“ ukázal umělec s tím, že dojem ze sochy se bude měnit podle dopadajícího světla.

V Litoměřicích má sochař od Soběslavi vzdálené příbuzné, párkrát tu za nimi byl, na zdejším sympoziu byl poprvé. Akce se mu líbila, jako pozitivní hodnotil zejména to, že umělci mohli bydlet přímo v areálu výstaviště. „Vedro bylo, ale to se musí vydržet,“ dodal akademik.

Dílo Otisk-záda vytvořil Jiří Středa z Prahy. „V tvorbě se zabývám formou negativ-pozitiv, to je jedna z těch věcí,“ ukázal umělec. „Své věci také koloruji, jak to bylo běžné ve starověku i středověku. Teď se to zase začíná vracet, barva podtrhuje výraz,“ upozornil.

Sochařka Marie Šeborová z Prahy si pochvalovala „manu“ z místní centrální jídelny včetně obrovských snídaní.

„V životě jsme nebyli vykrmovaní jako tady,“ usmála se. Vytvořila za to Litoměřickým sochu s poetickým názvem „Anděl sedící na pruhovaném mostě“. Bytost se prý najednou zjeví pod Mostkou a bude se tam osamoceně divit našemu lopocení.

Šeborová myslela při práci i na budoucí vandaly. „Modelace figury je globálnější, aby byla schopna odolávat podmínkám veřejného prostoru,“ poznamenala umělkyně. Poslední ze soch vytvořila Italka Emanuela Camacci.

Sochy z posledního sympozia doplní pod Mostkou ty z toho před 3 roky. Včetně Jelena Alžběty Kumstátové z Litoměřic. „Původně jsem chtěla, aby stál na pomezí města a přírody,“ svěřila se umělkyně. Měla vyhlídnuto místo u bikrosové dráhy nad sídlištními Pokraticemi. Tam měl její jelen shlížet z „divočiny“ na Litoměřice.

Socha má parohy ze dřeva. Kumstátová je plánuje nabarvit, aby obklopeny stromy víc vynikly. S vandalismem počítá také. „V tom místě je to pravděpodobné. Ale skuteční jeleni také shazují paroží. Holt když budu jezdit někam na výlety, budu se dívat po vhodných větvích,“ usmála se sochařka.

Doufá ale, že umístění všech soch dá impulz dalšímu zkulturnění lesoparku pod Mostkou. Je to tam podle ní pěkné, ale bokem pozornosti. Lidé relaxují spíš v zeleni bližší centru.

Se sochami vytvořenými umělci z celé řady evropských zemí z předminulého ročníku sympozia dál do minulosti se můžeme setkat třeba v historickém jádru města nebo na Střeleckém ostrově či za pedagogickou školou.

„Sympozium díky pravidelným tvůrčím workshopům podporuje veřejný prostor města, a vytváří tak externí galerii soch dostupnou každému,“ chválí si vedoucí odboru školství, kultury, sportu a památkové péče městského úřadu Andrea Křížová.