Lektorkou a zároveň iniciátorkou myšlenky, aby byl účastnický poplatek za každou hodinu ve výši sto korun věnován na dobrou věc, je Litoměřičanka Hana Pavlištová. Sama vede konverzace bez nároku na honorář.

„Za celou dobu, kdy se scházíme, jsme dohromady vybrali už téměř 250 tisíc korun. Loni jsme částkou 45 tisíc korun podpořili Azylový dům pro matky s dětmi a Domácí hospicovou péči. V letošním roce chceme částku za první pololetí věnovat Centru pro náhradní rodinnou péči na zajištění individuálního doučování dětí v rodinách či mimoškolní aktivity. V druhém pololetí pak Nadační fond Delfín, který poskytuje pomoc dětem ze sociálně slabších rodin,“ popsala Hana Pavlištová s tím, že peníze by ráda směřovala na zaplacení školného v základní umělecké škole nadaným dětem, jejichž rodiče si ho nemohou dovolit.

Účastníci Deutschklubu se scházejí každou středu dopoledne v litoměřické knihovně Karla Hynka Máchy. Další část potom odpoledne v Čajovně Hóra, kde je ale kapacita víceméně naplněná. Na dopoledních konverzacích klub mezi sebou nové členy rád přivítá. „Na věku vůbec nezáleží. Jednou jsme v dopolední skupině měli nejmladšího devatenáctiletého účastníka a nejstaršího přes 80 let. Nutná je však alespoň základní jazyková průprava, například ze školy,“ upřesnila Pavlištová.

Například pro jednu z účastnic konverzací, Markétu, je Deutschklub osvěžením němčiny, kterou předtím z velké části zapomněla. „Líbí se mi, že se učím mluvit to, co potřebuji na běžné domluvení se v cizině. Nemusím se před ostatními stydět – prostě mluvím, jak umím a nikdo, ani lektorka, to nehodnotí jako chybu. Když potřebuji, poradí mi, opraví mě. Díky zhruba dvěma letům chození na Deutschklub jsem si troufla jet na letní dovolenou sama se třemi dětmi do Rakouska,“ vylíčila své zkušenosti Markéta, kterou v rámci „šprechtění“ baví také setkávání se s rozmanitou skupinou zajímavých lidí a skutečnost, že vybrané peníze putují na dobročinné účely.

Pro další účastnici, Evu, zase Deutschklub představuje jednu z možností, jak příjemně a smysluplně trávit volný čas. „Obohatil mě o nová a krásná přátelství s lidmi, kteří mají podobné smýšlení jako já. Mají chuť se vzdělávat v jazyce, není jim lhostejné jejich okolí a považují za samozřejmost podporovat dobré věci. Jednoduše, přímo, bez zbytečné administrativy a vedlejších nákladů,“ shrnula Eva.

Pro Ervina byly konverzace v němčině, kterou během aktivního života běžně používal, možností, jak v pozdějším věku o znalosti nepřijít a naopak si je osvěžit. „Musím pochválit Hanu, že nás dokonalým způsobem, s úsměvem a nenásilně vede každou hodinou a umožňuje nám běžnou komunikaci o člověčích starostech a radostech. Vždy si odnášíme něco nového. Vytvořila se tu bezva parta, která to popsané podtrhuje. Nerozházela nás ani doba koronavirová a scházeli jsme se za pomoci moderní techniky on-line,“ podotkl Ervin.

Během hodiny stihnou účastníci v úvodní desetiminutovce nejprve probrat události a zážitky posledního týdne. Poté zpravidla následuje hlavní téma, které je zaměřené například na cestování, dopravu či počasí. Lektorka má však připravené i takzvané „špeky“, kdy například osvětluje některé vybraná zajímavá slovíčka nebo význam různých německých přísloví, která ale při doslovném překladu do češtiny nedávají příliš smysl.

„Naposledy to bylo přísloví: Du hast nicht alle tassen im schrank. Což v přesném překladu znamená, nemáš všechny hrnky ve skříni. Ve skutečnosti je to ale obdoba našeho: nemáš všech pět pohromadě,“ vysvětluje na příkladu Pavlištová, která mimochodem provází německé turisty po Litoměřicích a za svou činnost v Deutschklubu byla oceněná i jako osobnost knihovny.

Zájemci o konverzace se mohou registrovat prostřednictvím e-mailu hahalkova@gmail.com.