Přesně takový je letos kemp v rekreačním středisku Mír v Jílovém u Děčína, který pro děti přichystal litoměřický oblastní spolek ČČK. A dvě filmové postavičky koumáků, kteří si v každé manuální činnosti vždy úspěšně poradí? Ty tu jsou dokonce v živé podobě.

„Letos jsme totiž tábor pojali heslem: A je to, aneb už je to uděláno. Dovolí-li to počasí, tak každý den se děti věnují jednomu z tradičních řemesel, se kterým jsou spojeny další úkoly a soutěže. Současně se snažíme od rána akci připravovat tak, aby se děti chovaly, jako když přijdou na úřad práce a dostanou jednotlivé pracovní nabídky,“ mrkla nad tématem vhodným i pro praktické využití v životě hlavní vedoucí tábora Simona Schmidtová.

Děti tak plní úkoly na téma zedník, kuchař, zahradník, krejčí, doktor nebo popelář. Účastní se všichni bez výjimky. „Nestane se, že by byl někdo vyčleněný z kolektivu i přesto, že tu je přes osmdesát dětí. Soutěže se totiž odvíjí od kategorií a navíc si ve smíšených družstvech všichni navzájem pomáhají,“ poznamenala vedoucí s tím, že na účastníky od šesti do patnácti let ve skupinách Maláci, Střeďáci a Habáni dohlíží na dvě desítky pracovníků.

Tím, že je tábor pořádán spolkem Českého červeného kříže a dotován Ministerstvem zdravotnictví, přijíždí na něj také děti s různými zdravotními problémy. „Máme tu dvacet astmatiků, stejný počet dětí s ortopedickými vadami, diabetiky nebo vaříme i pro bezlepkovou dietu. Ke všemu se přihlíží. Nejen, že probíhá léčebný program, ale děti jsou pod stálým dohledem a přítomný je i doktor Ondřej Kubát z litoměřické nemocnice. Mohou tu tak být i děti, které by prostě na jiný tábor nevzali, ačkoli tu samozřejmě jsou i takové bez jakýchkoli potíží,“ připomíná důležitý fakt Schmidtová.

Nuda v Jílovém rozhodně není, protože chybět nemohou ani klasické táborové činnosti, tedy aktivity v lese, koupání a táborák. Televize, ačkoli tu samozřejmě je, prostě najednou nikomu nechybí. „To vůbec, nejvíc mě baví hlavně různé soutěžení, nebo když běháme po lese. Už jsem tu počtvrté a mám tu dost kamarádů. Je to tady prostě bezva,“ prozradil třináctiletý Radek Provinský z Lovosic, jehož slova pak potvrzují i další. „Jsme tu poněkolikáté s kamarádkou a nikdy to tu nemělo chybu. Určitě jsou nejlepší výlety nebo plnění různých úkolů. Už teď se těším na další rok,“ řekla Tereza Häckelová.

Rozzářené oči dětí a celková spokojenost až podezřele vládne celým táborem. Podařilo se zjistit, že na tom má nemalý podíl také ženská sestava z kuchyně. „Soutěže jsou senzační, ale nejvíc se vždycky těším na jídlo. Vaří tu výborně a moc mi chutná,“ chválí místní kuchyni šestiletý Adam Žák z Litoměřic.

Kuchařskému týmu šéfuje Hana Horáková. „Jsme rády, že dětem chutná. Vždyť, pokud bychom jim jídlem kazily pobyt, tak by se sem už netěšily. Za ta léta už víme, co jim chutná. Rozhodně vede řízek a hodně se děti ptají na buchtičky s krémem nebo krupicovou kaši. Strava ale musí být pestrá a vyvážená. Navíc se staráme i o dietáře, takže děláme co můžeme a umíme,“ pousmála se šéfka kuchyně.

Kdo ale tvoří dvacetičlenný tým, který na děti dohlíží a to klidně v maskách Pata a Mata? Dobrovolníci z řad studentů, zdravotníků, učitelů ale i jiných profesí. „Ráda pracuji s dětmi a celkově mám ráda pohyb a sport, ačkoli normálně podnikám v salonu krásy,“ svěřila se instruktorka Kateřina Khan.

Dobrovolníci během prázdnin nebo i svých dovolených na tábory pro těžké peníze rozhodně nejezdí a radost z toho má nejen doktor Vladimír Valta, předseda Oblastního spolku ČČK v Litoměřicích: „Bez takových lidí by to prostě nešlo. Všem musím moc poděkovat, protože není nijak jednoduché starat se o děti, permanentně na ně dohlížet a připravovat jim program navíc tak, aby z toho měly radost naprosto všechny, protože sem opravdu přijíždí takové, které se na jiný tábor nedostanou. Nám se to už léta daří.“

Patrik Pátek