Zjednodušeně řečeno - vlastní těžba probíhá tak, že po odkrytí ornice a podorniční vrstvy dochází postupně k odtěžení skrývky. Ve chvíli kdy lžíce rypadel a bagrů dojdou k vápenci, začnou jej těžké nákladní automobily převážet do mobilní drtící linky.

Mnohdy několikatunové balvany jsou rozdrceny na části o velikosti maximálně osm centimetrů. Následně putují pásovým dopravníkem zhruba 3,5 kilometru k dalšímu zpracování do areálu cementárny.

„V některých místech musíme odtěžit až třicet metrů skrývky abychom se dostali k osmi metrům suroviny pro výrobu cementu. Tu pak těžíme souběžně ve dvou těžebních řezech různé kvality a mícháme přímo v drtiči dle požadavků výroby. Obsluha drtiče naviguje řidiče nákladních vozidel, z jakého těžebního řezu je surovina právě potřeba,“ přibližuje praktickou část těžby Pavel Filous, vedoucí provozu Lom a upozorňuje na podstatné zlepšení v dopravě suroviny do závodu vybudováním pasovky, ke kterému došlo v polovině devadesátých let.

„Dříve byl materiál dopravován do cementárny těžkými nákladními vozy, což nebylo optimální pro obyvatele v okolí ani pro nás. Pásový dopravník a mobilní drtírna přímo v lomu nám v tomto ohledu velice pomohly,“ zdůrazňuje vedoucí provozu Lom.

„Souběžně probíhá nejen těžba, ale také rekultivační práce v místech, kde je již surovina vytěžena. Plně jsme zrekultivovali již 90 hektarů, které jsme předali k zemědělskému užívání,“ upozorňuje Pavel Filous a ukazuje na pole těsně vedle lomu, kde zemědělci právě sklízejí kukuřici.

Historie lomu Úpohlavy
Zdejší bohatá ložiska vápence byla využívána k výrobě cementu již před více než 100 lety. Bývalá vápenka byla zrušena v roce 1860 pro nevyhovující skrývkové poměry lomu. V roce 1898 zde byla založena Sasko–česká továrna na portlandský cement. V roce 1910 byla provedena první rekonstrukce závodu a postaveny první rotační pece. V roce 1933 byla továrna zakoupena Královedvorskou cementárnou, roku 1938 přešla do majetku německého závodu v Drážďanech. Po znárodnění v roce 1945 následovalo vytvoření samostatného národního podniku Čížkovická cementárna a vápenice. Zastaralá technologie a nedostatečná kapacita závodu pak vedla v první polovině 70. let k vybudování nové cementárny na místě rekultivovaného bývalého lomu I. Pro nový závod byla v roce 1975 zahájena těžba ložiska Úpohlavy, což je nejrozsáhlejší a nejkvalitnější ložisko v oblasti. V první polovině 90. let se majitelem areálu stala francouzská společnost Lafarge. Roční kapacita těžby je v současnosti přibližně milion tun jílovitých vápenců.

K dokončení kompletní rekultivace tu mají připraveno dalších přibližně 25 hektarů. „Vzhledem k tomu, že ročně odtěžíme zhruba milion tun suroviny, která se nachází v průměru 3,5 metru pod úrovní okolního terénu, postupně nabíráme deficit zavážkového materiálu k sanaci již vytěžených prostorů, což znamená, že se terén po bývalém lomu bude mírně svažovat. Vše je ale připraveno tak, aby téměř veškeré zrekultivované plochy mohly být plně zemědělsky využívány. Svahování pozemků bude tedy prováděno v souladu s možnostmi zemědělské techniky,“ vysvětluje Pavel Filous při prohlídce lomu, ve kterém byla těžba plně zahájena v roce 1975.

Zemědělsky bude využíváno 92 procent plochy dnešního lomu. Zbytek mají být terasy, pásy křovin a stromů a mokřady. Na dně současného lomu, kam se bude zrekultivovaná krajina svažovat, vznikne menší mokřad o rozloze zhruba pět hektarů, kde budou například hnízdit ptáci a který bude sloužit i pro zadržování vody při nadměrných deštích.

Zajímavost
Těžká jílovitá skrývka ze zdejšího lomu je kvalitním málo propustným a dobře hutnitelným materiálem pro stavebnictví. Může být využívána například při budování protipovodňových valů a podobných staveb. Z materiálu, který tu byl vytěžen je vybudována také velká okružní křižovatka nedaleko Lovochemie.

Nejblíže k lomu jsou obce Úpohlavy, Vrbičany, Želechovice a Siřejovice. „Dbáme na to, aby byli obyvatelé obcí těžbou co nejméně zasaženi. Mezi obce se rozdělí každoročně ze zákonných úhrad několik milionů korun. Navíc sponzorujeme osm obcí příspěvkem, který rozdělují místním spolkům a organizacím dle svého uvážení,“ dodává Milena Hucanová, manažerka externí komunikace společnosti Lafarge Cement.

Kvůli snížení vlivu těžby na okolní obce vybudovala společnost před několika lety také ochranné valy u Vrbičan a Úpohlav. První je osm set metrů dlouhý a až deset metrů vysoký a druhý je pět set metrů dlouhý a pět metrů vysoký. Oba jsou osázeny několika tisíci křovin a dřevin. Tvoří pohledovou a hlukovou zábranu.

Menší část vytěžené lokality poskytla před lety cementárna sdružení obcí na Litoměřicku ke zřízení skládky SONO.