Po složitém procesu čištění je voda navrácena v odpovídající kvalitě do řeky Labe. Na to, aby se do řeky nedostalo nic, co nemá, dohlíží odborná laboratoř.

Litoměřická čistírna neslouží jen Litoměřičanům a místním podnikům. „Přes přečerpávací stanice je sem vedena odpadní voda také z lovosické oblasti, z Velkých Žernosek, nebo Terezína,“ přibližuje Pavel Loužecký ze společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, který je mimo jiné technologem pro litoměřickou ČOV. A dodává, že zásadním úbytkem (především z hlediska látkového zatížení) na straně přítoku do čistírny bylo ukončení výroby v litoměřickém pivovaru.

Kogenerační jednotka v čistírně vyrábí z bioplynu elektrickou energii. Podle Pavla Loužeckého je areál zhruba z 80% soběstačný ve spotřebě elektřiny, avšak kdyby čistírna zpracovávala více odpadní vody, mohla by být i zcela soběstačná.


Čistírna byla uvedena do provozu na počátku 90. let 20. století a v současné době je před rekonstrukcí, která by se měla uskutečnit během několika příštích let. Mnoha opravami však prošel objekt i převážná část technologie po povodních v roce 2002. Tehdy bylo veškeré zařízení pod vodou. Opravy byly provedeny v co nejkratším termínu. Už dva měsíce po povodni byla čistírna opět plně funkční.

A jak zařízení vlastně funguje?
Hned za přítokem do objektu se nachází lapák štěrku. Ten má za úkol zachytit hrubé nečistoty – kameny, štěrk atd.. „Následují česle, která zachycují především plovoucí nečistoty jako jsou kelímky, dámské hygienické prostředky, pánské ochrany,“ říká Pavel Loužecký.

Následuje lapák písku. Třetím krokem jsou usazovací nádrže. Ty slouží k oddělení usaditelného kalu, který je dále zpracováván. „Zde je voda z hlediska ukazatele NL (usaditelných látek) vyčištěna téměř z 90%,“ upozorňuje Pavel Loužecký.

Následuje dvojice aktivačních nádrží. Ty jsou dnes klíčovým technologickým stupněm čištění odpadních vod. Tyto nádrže jsou nazvány podle aktivovaného kalu (aktivním z hlediska čištění odpadních vod), aktivovaný kal je složitou soustavou mikroorganismů, které pro svůj život potřebují kyslík, který je jim dodáván ve formě vzduchu. Právě řízená dodávka vzduchu zajišťuje na moderních čistírnách odstraňování forem dusíku.

Litoměřická čistírna odpadních vod je jednou ze čtyř velkých komunálních čistíren odpadních vod v kraji. Další jsou: Varnsdorf , Ústí nad Labem a Děčín. Roudnice je méně než poloviční k Litoměřicím. Nelze zapomenout, že největší ČOV v oblasti je ve Štětí. Kapacita čistírny ve Štětí z hlediska ekvivalentních obyvatel (odstraněného organického znečištění) převyšuje součet výše uvedených čistíren odpadních vod.


Aktivovaný kal se od vyčištěné vody oddělí v dosazovacích nádržích. Většina aktivovaného kalu se vrací zpět do aktivačních nádrží, ale přirostlý aktivovaný kal se odebírá jako kal přebytečný nebo také sekundární kal - i ten je dále zpracováván. Vyčištěná odpadní voda přes měrný objekt odteče do Labe.

Tím však činnost čistírny nekončí. Dále se v objektu nacházejí zahušťovací nádrže. Ty slouží k zahuštění přebytečného kalu. Zahuštěný přebytečný kal i primární kal jsou čerpány do jasně viditelných vysokých vyhnívacích nádrží. Při procesu mezofilní aerobní stabilizace kalu vzniká bioplyn, který je jímán do plynojemů. Odtud je veden ke kogenerační jednotce, kde je spalován - na hřídeli spalovacího motoru je generátor elektrického proudu.

Přítok do čistírny během dne značně nestabilní. Nejnižší přítok je v době od půlnoci do 5. hodiny. Ve chvíli, kdy začne provoz v domácnostech a podnikatelských objektech začne narůstat přítok na ČOV .


„Výroba elektřiny zcela nepokrývá naši spotřebu. Čistírna tedy není plně soběstačná. Stejné je to s výrobou tepla. Není možné se spoléhat na výrobu tepla a elektřiny vlastními zdroji, protože provoz čistírny odpadních vod kolísá během roku a stroje je třeba také udržovat a opravovat ,“ vysvětluje Pavel Loužecký.