Neznalý návštěvník nalezne uvnitř historické budovy z 16.století dokonalé mechanické zařízení, nad kterým zůstane člověku z dnešní digitální doby rozum stát.

A přece se našel někdo, kdo zdejšímu mlecímu stroji rozumí – patrně poslední zdejší skutečný stárek Jiří Koudelka. Ten dává společně s majitelem mlýna Otakarem Šaškem dřevěné mlecí zařízení do pořádku a věří, že ještě v letošním roce by mohl po letech znovu uslyšet jeho chod.

Lucký mlýn
Stojí od 16. století na původním potoku Modla. Od samého počátku tady téměř nepřetržitě hospodaří rodina Šašků. V roce 1953 byla mlýnice bývalým režimem uzavřena a zapečetěna, majitel pobýval pouze v části objektu. V roce 1964 bylo přesměrováno koryto Modly a mlýn zůstal bez vody. Po zdědění mlýna Otakar Šašek začal s opravami budovy, byla vyměněna okna a dům získal zpět svůj vzhled. V roce 1996 byla do mlýna znovu přivedena voda, v roce 2009 bylo vyrobeno nové mlýnské kolo a začaly intenzivní práce na opravách.
Dnes je mlýn národní nemovitou kulturní památkou, vnitřní zařízení technickou památkou.


„Tento mlýn, a že jich na Modle bylo asi 12, se jediný dochoval tak, jak ho v 16.století stvořili. Bylo by škoda nechat ho zahálet,“ říká 78 letý stárek.

„Všechno vnitřní zařízení se dochovalo. Je to v takovém stavu, že je to skvost. My to roztočíme,“ dodal s nadšením pro znovuzprovoznění mlýna.

Vnitřní zařízení je technická památka
Majitel mlýna, po mlynářsku „pan otec“, Otakar Šašek, který během posledních let dává budovu dohromady, potvrdil stárkova slova. „Budova je nemovitá kulturní památka, minulý pátek jsem dostal dopis z ministerstva kultury, že bylo vnitřní zařízení mlýna zapsáno jako národní technická památka,“ prozradil.

Rekonstrukce se chýlí ke konci
Nejprve se opravovala střecha mlýna, později byla vyměněna okna. V posledních dvou letech majitel začal pracovat na rekonstrukci interiérů. V srpnu 2009 bylo vyrobeno nové mlýnské kolo, které je přesnou replikou původního, sto let starého kola. Na obnovu památky získal majitel dotace z odborů zemědělství a životního prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje a odboru památkové péče Městského úřadu v Lovosicích.

Kvůli a také díky komunismu
Zachování unikátního zařízení bylo způsobeno znárodněním mlýna v padesátých letech. Rodině Šašků, která zde hospodařila od 16.století, byl mlýn zabaven a zapečetěn. Nedošlo tedy k likvidaci, ale ani k modernizaci vnitřního zařízení.

Náhon mlýna byl léta bez vody
Prvním krokem ke znovunavrácení podoby mlýna bylo přivedení vody. Od roku 1964 byl totiž přívod říčky Modly k mlýnu zahrnutý. Potok tekl v nově vytvořeném korytě. Za pomoci dotací bylo původní koryto znovu obnoveno. „V roce 1996 se sem přivedla zpátky voda. Potok se vrátil do starého koryta. Od té doby se práce na opravě mlýnice zintenzivnily,“ vypráví Otakar Šašek.

Když ubylo vody, zavedli elektřinu
Toto však nebyly první potíže s vodou, které na mlynáře během staletí zdejšího hospodářství čekaly. Podle mlynářské kroniky rodiny Šašků nastaly potíže s vodou už v roce 1922. Prameniště Modly se tehdy stalo zdrojem pitné vody pro Třebenicko a výrazně se snížil její průtok. Neutočila už mlýnské kolo.

Stárek Koudelka
78letý mlynář Jiří Koudelka je patrně posledním skutečným stárkem Lučního mlýna.
Vyučil se po válce ve mlýně svého strýce ve Mšeném – lázních. Hlásil se na mistrovskou střední školu ale z politických důvodů nebyl přijat. Pokračoval jako mládek ve mlýně v Budyni nad Ohří, odkud v roce 1961 odešel, aby uživil rodinu. Rok nato byl mlýn uzavřen. Poté 30 let pracoval jako řidič nákladního vozu ve státním statku v Roudnici nad Labem.
K mlynařině už se nikdy nedostal, ale dál sledoval rozvoj svého řemesla. V současné době pomáhá zprovoznit mlýn v Chodovlicích.


„Dědeček pana Šaška tenkrát dostal jednorázové odškodné 1200 korun. Do mlýna byla zavedena elektřina a přidalo se druhé mlýnské kolo poháněné elektromotorem,“ říká stárek Jiří Koudelka.

Elektromotor je v mlýnici dodnes a čeká ho generální oprava. „Voda by dnes mlýn utočila, možná tak naprázdno. Elektřina navíc vyrobí stejné obrátky, takže zařízení netrpí výkyvy a je také kvalitnější mouka,“ vysvětluje stárek.

Dnešní mouka je „spálená“
Prý nejde o staromilství, ale takovou mouku, jaká se mlela dříve, dnes nekoupíte.

„Zatímco v takovémto mlýně se válce otáčejí rychlostí cca 170 otáček za minutu, v moderních průmyslových mlýnech je to většinou 450 až 500 otáček. Obilí se mele násilím, mouka je taková „spálená,“ vysvětlil Jiří Koudelka.

Jeho snem je v chodovlickém mlýně znovu semlít a upéct pravý domácí chléb.

Semlít mouku tímto tradičním způsobem je poměrně dlouhý proces. Obilí se nemele najednou, ale projde zdejším mechanismem několikrát. Výtahem se dopravuje nahoru a postupně padá přes několik strojů.

Mlýnská kola
Do roku 1942 byly ve mlýně dvě kola, z nichž jedno bylo poháněné elektromotorem. Dnes má mlýn jedno kolo, které bylo vyrobeno v roce 2009 jako přesná replika původního. Vyměněna byla také dřevěná hřídel z roku 1942. Novou, železnou získali z vyhořelého mlýna v Martiněvsi. V současné době je nutné opravit ještě „palečnicové“ kolo sloužící pro převod otáček z mlýnského kola.


Začíná se v přízemí, kde jsou „hrádě“ – sýpky na obilí. Ve mlýně jsou čtyři, každá na cca 50 q obilí. Pod sýpkami se otevře a obilí se vyváží „špicovým“ výtahem s kapsami až do nejvyššího patra. Tam padá do „hranolového vysévače“.

V tomto otáčejícím se hranolu potaženém sítí se načechrává a postupně z něj vypadají všechny nečistoty. Přes peruťovou loupačku se dostává na „tarár“, kde se opět prosévá. Dřevěnými svody padá do přízemí na „válcové stolice“. Protichůdné válce, které se točí každý jinou rychlostí oloupaná zrnka rozdrtí.

Melivo putuje opět nahoru, přes další rovinné a hranolové vysévače, kde se přes síta různé hrubosti odděluje různě hrubá krupice. Jemná mouka padá do pytlů, hrubé melivo putuje opět do mlecího procesu.

Celý mechanismus funguje automaticky pomocí řemenových převodů z mlýnského kola, největšího kola pro svrchní vodu v Čechách.

V současné době kolo stojí, aby mohly být dokončeny práce na rekonstrukci zařízení. Roztočit by se mohlo ještě do letošní zimy.

„Naším cílem je mlýn příležitostně zpřístupnit pro turisty a ukázat jim mletí mouky,“ shrnul budoucí plány „pan otec“ Otakar Šašek.