Staré železniční trasy už v minulosti leckde ustupovaly novým. Přesvědčit se o tom mohli i lidé v Litoměřicích. Na procházku po už neexistující trati je během Dne architektury v neděli 3. října pozval historik zdejšího muzea. „Bude to smutná procházka. Budeme si říkat, kde co stálo a jak to bylo hezké,“ uvedl Jan Peer před litoměřickým dolním nádražím, které postavili v 50. letech minulého století.

Kvůli nové elektrifikované dvojkolejce tehdy poslali k zemi starou čtvrť Rybáře. Padla i stará barokní sýpka, a to i když tělesu dráhy nestála přímo v cestě. „Strhli ji kvůli maličkosti, která šla vyřešit jinak, ale chvíli by to trvalo. Byl velký tlak na rychlost stavby a na kulturní a památkové odbory se nebral velký ohled,“ vysvětlil historik Filip Hrbek s tím, že Litoměřice přišly i o původní organické propojení s řekou. „Novější trať ji od města v podstatě zcela odřízla,“ řekl.

Spolek Zubrnická museální železnice pracuje na postupné obnově bývalého horního nádraží v Úštěku. O víkendu se tam konala pravidelná veřejná brigáda.
FOTO: Bývalé horní nádraží v Úštěku mají do budoucna oživit jízdy na drezínách

Po bývalé železnici, která do Litoměřic přišla v druhé polovině 19. století, zbyl tunel pod hradbami, kde se dnes setkávají motorkáři. A také budova bývalé železniční zastávky otevřené v roce 1884. Tu před několika lety koupili a opravili dva bývalí železničáři, manželé Plíhalovi. Pronajímají v ní byty i nebytové prostory a provozují tu i vyhledávaný podnik Káva s párou.

S rekonstrukcí se manželé piplali. Odhalili při ní třeba původně zazděné zelené sloupky, které dnes obdivují hosté kavárny. Původně si majitelé myslili na ordinaci nebo školku. Pak se ale pořádně rozhlédli po malebném okolí s výhledem na hradby. „Tohle by bylo spíš tak si sednout u kávičky,“ vzpomíná Jana Plíhalová, co jí běželo hlavou. Během Dne architektury ukázala lidem běžně nepřístupné části objektu.

Z Kavárny s párou, kde je pro děti i venkovní železnička s replikami historických budov Litoměřic, je krásný výhled na hradby města.Z Kavárny s párou, kde je pro děti i venkovní železnička s replikami historických budov Litoměřic, je krásný výhled na hradby města.Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín

Třeba dveře na už strženou lávku. Když byly záplavy, pro lidi z Rybářů to byla jediná možnost, jak přejít do města suchou nohou. Po budově jsou rozesety i „hračičky“ jako vyřazené odjezdy-příjezdy, nádražní hodiny nebo pěkné mašinky na okně místo květináčů. V suterénu mají majitelé i návštěvní místnost s železničářskými uniformami, historickými razítky a hernou pro děti.

Kvůli „VRTce“ k zemi ve městě nic nepůjde

Trať, která zrušenou zastávkou vedla, je už minulostí. Do pěti let by ale měla projít modernizací i ta novější. A to v souvislosti s obřím projektem stavby vysokorychlostní trati (VRT) z Prahy do Drážďan. Podle historika Hrbka, který je litoměřickým radním a byl i u jednání krajského úřadu se Správou železnic (SŽ) ohledně územního plánování „VRTky“ v regionu, však tentokrát ve městě nic k zemi nepůjde. A ani současnou nádražní budovu lidé v nabídce nevyužívaného majetku SŽ nenajdou.  

Zato u nádraží nejspíš přibude parkovacích míst. Zájem o jízdu vlakem bude totiž podle expertů vyšší než teď. Přímo úměrně tomu, jak se kvůli stoupajícímu množství aut zpomaluje silniční doprava na Prahu. Tam za prací směřuje velká část Litoměřických. V některých úsecích železnice na Litoměřicku by se totiž už za 5 let mohly vlaky prohánět rychlostí až 120 kilometrů místo současných 80.

Na dvoře obecního úřadu v Liběšicích se v sobotu konal první ročník Liběšických hodů.
OBRAZEM: Hody v Liběšicích se nesly ve znamení hudby, vína a dobrého jídla

Ve 40. až 50. letech by měla SŽ na východ od Litoměřic jako součást „VRTky“ postavit tunel Českým středohořím. Do toho ještě před vjezdem do města zamíří ty nejrychlejší rychlovlaky, které budou propojovat Prahu s Ústím a Drážďany. „Dál ale ve městě budou zastavovat takzvaná rychlá spojení,“ dodal Hrbek. A Litoměřice by díky novému kousku železnice, takzvané žalhostické spojce, konečně měly získat přímé spojení s Prahou.

„To přitom bylo slíbeno už při stavbě železnice v 50. letech 20. století,“ připomíná Hrbek. Litoměřičtí bydlící v okolí trati by si také o sto let později díky stavbě „VRTky“ měli oddechnout od nákladních vlaků, které pendlují kolem jejich domů. Železniční kolosy naložené často novými auty by podle stávajících plánů měla čekat do Německa cesta středohořským tunelem.