Do její výroby a osazení se pustil spolek nadšenců, který před časem zřídil pamětní desku dalšímu z letců RAF pocházejícímu z Litoměřicka – třebenickému Antonínu Zimmerovi.

Podle plánů má být pamětní deska odhalena 21. prosince v 11 hodin. „Toto datum je určeno proto, že v ten den do Lovosic přijede manželka a dcera dnes již bohužel zesnulého Oty Bauera,“ vysvětlil Tomáš Rotbauer z týmu nadšenců, kteří na přípravě desky spolupracují.

Rodný dům Oty Bauera se nachází v ulici 8. května. Odhalení desky doprovodí slavnostní akt, při kterém přednese řeč také známý obdivovatel českých letců II. světové války Ondřej Vetchý, herec, který ztvárnil roli Františka Slámy – stíhače RAF ve filmu Tmavomodrý svět.

„Národ zapomíná, je třeba připomenout si významné hrdiny, kteří se zasloužili o naši svobodu a dobrovolně nasadili svůj život. Ota Bauer byl bezesporu jedním z nich. Navíc pocházel z Lovosic. S nápadem umístit pamětní desku tomuto hrdinovi přišel kolega Zdeněk Najman, který se letci RAF a historií zabývá již řadu let,“ říká Tomáš Rotbauer.

Glosu šéfredaktora Iva Chrásteckého si přečtěte ZDE!

Ota Bauer se narodil 15. dubna 1916 v Lovosicích, kde po studiích také působil jako soukromý úředník. Pro odchod z vlasti se rozhodl v srpnu 1939.

Odcestoval na Střední východ, kde vstoupil do čs. vojska. Zde se účastnil několika bojů, mimo jiné také obrany přístavu Tobruk v Lybii.

V roce 1942 byl Ota Bauer na vlastní žádost převelen do Anglie k RAF. Po výcviku se stal členem posádky u 311. bombardovací perutě. Zde podnikl řadu letů zaměřených především na vyhledávání a likvidaci nepřátelských ponorek. V posádce působil Ota Bauer nejčastěji jako střelec, případně navigátor. U RAF úspěšně působil až do konce války.

Rodinu nenalezl

Do republiky se vrátil v roce 1946. Po příjezdu zjistil, že jeho rodina (matka a sestra) zahynula ve fašistických koncentrácích. V Praze se oženil se svou předválečnou láskou Annou Kaderovou, která na něj celých sedm let čekala.

Díky tomu, že Ota ovládal skvěle francouzštinu, angličtinu a němčinu, tak byl zaměstnán u podniku zahraničního obchodu. V roce 1951 byl však propuštěn.

Tak jako řada jeho kolegů z RAF se tedy i tento letec dočkal represe a šikany ze strany komunistického režimu. Následně musel nastoupit jako montér turbín v pražském závodu ČKD Stalingrad. Po okupaci v roce 1968 se manželé Bauerovi s tehdy třináctiletou dcerou Helenou rozhodli emigrovat.

Postupně se jim to podařilo, rodina se sešla v Lucembursku, kde všichni žili až do 23. března 2003, kdy Ota Bauer zemřel.

Nevěděli o něm

Za svoji válečnou činnost byl vyznamenán čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem, získal také medaili Za zásluhy II. stupně.K nestandardní, kuriozní situaci došlo v květnu 1991, kdy byl Ota Bauer in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka letectva.

„Nikdo tehdy netušil, že žije. Nezjistily to ani úřady,“ vysvětlil Zdeněk Najman, který se v roce 2008 setkal s vdovou po Otovi Bauerovi a vyslechl si zajímavý příběh jejich života.