Handicapovaní lidé se tu budou učit větší samostatnosti. Řeč je o chráněném bydlení, které vyrostlo v budově bývalé vrátnice kasáren Pod Radobýlem v Litoměřicích. Nedávno ho tu pro své klienty otevřela charitativní organizace Diakonie. Místo je poznamenáno hrůzami z dob druhé světové války. Z dřívějších vojenských prostor by se v budoucnu mohla stát nová městská čtvrť.

V areálu dříve sídlili dělostřelci, ještě předtím sloužil i jako koncentrační tábor. Při slavnostním otevření zrekonstruovaných bytů pro 12 klientů s mentálním postižením vyzdvihl litoměřický historik a zastupitel Filip Hrbek vojenskou, zejména dělostřeleckou historii místa, ale neopomněl zmínit ani období let 1944 - 1945, kdy domy sloužily jako pobočka koncentračního tábora Flossenbürg.

Na první pohled stavba působí celkem nenápadně.
Tajemná místa: Krematorium Richard. Kouř z obětí odcházel komínem cihelny

„Šlo o temnou stránku dějin,“ řekl tehdy Hrbek. Mateřský tábor byl umístěn v Horní Falci a prošlo jím přibližně 100 tisíc vězňů, z nichž nejméně 30 tisíc zahynulo. Litoměřická pobočka měla jasný cíl - posílit práci vězňů v nedaleké tajné továrně Richard. Podle vzpomínek některých z nich tu vládl na podmínky koncentračních táborů nebývalý hlad.

Transport prvních 500 vězňů přijel 24. března 1944 z nechvalně proslulého vyhlazovacího tábora v Dachau. „Avšak již po první směně 27. března 1944 došlo k odeslání desíti a následně 4. dubna 1944 již devadesáti vězňů zpět do Dachau,“ napsala historička Miroslava Benešová ve sborníku z mezinárodní konference, která se konala v listopadu 1994 v Terezíně.

Tak vypadala kasárna v roce 2014:

Litoměřičtí vězni byli určeni pro nejtěžší práce, jenže minimální dávky potravin vedly k jejich rychlému vyčerpání a smrti. Chleba o váze 2 kilogramy se v poslední fázi dělil mezi 24 vězňů. „Téměř denně stříleli strážní na ty, kdo se snažili dostat do skladů potravin nebo do krechtů s bramborami,“ dodala podrobnosti historička Benešová.

Vše bylo podřízeno práci v německém válečném průmyslu, neboť ten se na přelomu let 1944 – 1945 hroutil. Litoměřickým táborem prošel i Břetislav Lukeš, své vzpomínky zaznamenal pro výše uvedený sborník. „Všude byl nějaký pořádek, vědělo se, kdy bude jídlo a kdy se půjde spát, kdežto zde ne. Tady byla jen práce, práce a práce, dělalo se až 14 hodin. Byl to skutečně otrocký tábor,“ vylíčil.

Jeho slova potvrzuje ve sborníku i Polák Andrzej Lepkowski, který litoměřickým táborem taky prošel. „Tábor v Litoměřicích byl primitivní, přeplněný transporty přicházejícími ze všech stran. Vládl zde nevídaný hlad. Jídlo měli jen ti, kteří si ho dokázali vybojovat. Slabí umírali hlady,“ zavzpomínal Lepkowski.

Úvodní slovo měla ředitelka Diakonie Irena Opočenská.
Italští věřící přispěli na litoměřické chráněné bydlení. Vzniklo v kasárnách

Litoměřický koncentrační tábor nebyl vyhlazovací, ale pracovní. V historii nacistických táborů je unikátní tím, že nebyl osvobozen nebo zlikvidován, ale samotnými Němci zrušen. Německé velení tábora se pod vlivem blížící se fronty dohodlo se zástupci vězňů. Mluvčí jednotlivých národností byli předvoláni k veliteli tábora, aby se projednal systém propouštění. Čeští vězni měli přednost a následně část z nich byla ubytována v terezínské Malé pevnosti.

A současnost? Litoměřická dělostřelecká kasárna aktuálně zcela změnila svoji funkci. V části areálu vzniklo nové bydlení, město připravuje obnovu i dalších budov. „Plánuje se tam nová městská čtvrť. I v místech, která jsou známá tím nejhorším z dějin, může vzniknout něco pozitivního, co překryje hrůzy minulosti,“ řekl Deníku Hrbek.

Mezinárodní osazenstvo tábora
Vězeňská uniforma běžná v koncentračních táborech.Vězeňská uniforma běžná v koncentračních táborech.Zdroj: Deník/Topi PigulaDo litoměřického koncentračního tábora se nedostali jen čeští vězni. Většinou se jednalo o práceschopné muže, z celkem 17 211 zaznamenaných osob bylo jen 670 vězeňkyň. Podzemní továrna Richard byla v německých materiálech označována jako „stavba rozhodující válku“ a byla zařazena do nejvyšší kategorie válečného průmyslu. Dne 9. 8. 1944 přijelo 1 038 polských Židů. Dne 4. 9 1944 dorazilo 1 296 polských vězňů, 23. 2. 1945 byli v litoměřickém táboře přijati maďarští Židé. Na sklonku roku 1944 dorazilo 49 sovětských zajatců, důstojníků. Poslední záznam je z 2. 5. 1945, tedy těsně před koncem války. Uvedený je pouze počet, jednalo se o 14 osob, nikoliv už jejich pohlaví či národnost.