Dvanáct let na pozici ředitele hospicu je dlouhá doba. Mohl byste své působení zhodnotit?

To je těžké hodnotit sám sebe. Je však pravda, že dvanáct let života v hospici v člověku něco zanechá. Když jsem v roce 2001 přišel, hospic teprve začínal, byl „v plenkách". Tehdy tu byl ještě dluh na budově, který jsme museli splácet. První roky byly proto velice těžké. Okolí o nás navíc nic nevědělo, museli jsme dělat „osvětu".

A co z osobního hlediska, mezilidské vztahy?

Personální stránka je druhá věc. Dnes už je tu jen hrstka těch, kteří zde začínali. Práce v hospici je psychicky velice náročná, zvlášť pro pracovníky, kteří se denně stýkají s pacienty přicházejícími vlastně zemřít. Velice vás ovlivní také rodiny pacientů. Mluvit s příbuznými je poučné. Každý se svým způsobem vyvíjí. Sbírají zkušenosti a mění se jak pacient, tak jeho rodina, pozůstalí.

Hospic v poslední době prochází těžkým obdobím.Nedostal potřebné finance a řeší finanční situaci. Jak se to odrazilo?

Nešťastné financování odstartovalo jakousi vlnu solidarity. Příjemné zážitky jsou právě s lidmi, kteří za námi přijdou a rozhodnou se pomoci, i třeba finančně. Je jedno, ať už jsou to malí, nebo velcí dárci. Právě na nich náš provoz stojí.

Jsou pro vás důležité i menší finanční dary?

Velmi. Podařilo se nám oslovit i větší dárce. Není jich mnoho a jsme jim velice vděční. Některé velké firmy se však nenechaly oslovit vůbec. Potom za vámi přijde starý pán a řekne, že každý měsíc dal ze svého důchodu stranou tisícikorunu a naprosto anonymně do pokladničky vysype dvanáct tisíc. A přitom sám žádným velkým majetkem nedisponuje. To vás naprosto udiví. Tito lidé se i ze svého mála umí rozdělit. Na rozdíl od těch, kteří často mají a nedají. Toho si ohromně vážíme a i díky těmto lidem hospic přetrvává. Díky těmto i úplně drobným dárcům.

Jak to vypadá s penězi na letošní rok?

Na rok 2013 jsme dostali téměř to samé, co vloni 1 135 000 Kč. To je oproti částce, kterou jsme dostávali dříve, tedy přibližně 3,5 milionu, skutečně velký rozdíl. Na finanční dary jsme teď proto odkázaní. Nastupující ředitel- ku Moniku Markovou, která funkci převezme pravděpodobně od května, čeká další vyjednávání. Jednáme s krajem i městy a obcemi.

Je nešťastné období důvod k vašemu odchodu?

To určitě ne. Dozrál jsem do důchodového věku a rád bych odešel „včas". Mám šest vnoučat a mnoho koníčků. Těším se. Rád bych však poděkoval všem, se kterými jsem měl možnost jednat i pracovat.