Od časných ranních hodin vál ostrý ledový vítr a padal mokrý sníh. Silnice byly pokryté blátem se sněhem, oblohou táhly těžké černé mraky jako předzvěst něčeho ukrutného a zlého.

Tak popisuje počasí osudného 15. března 1939 kronika města Libochovice. Ten den vstoupila na území okleštěného Československa německá armáda a začalo období okupace. Situace to pro národ byla tragická, ovšem ve větší části litoměřického okresu ji zdejší obyvatelstvo nebralo tak vážně. Po odtržení Sudet v roce 1938 byla většina okresu totiž německá. Dramatickou byla situace pro těch několik málo Čechů, kteří odmítali opustit své domovy, a Podřipsko na levém břehu Labe, které bylo stále československé.

Pro Čechy v Litoměřicích začalo drama den před samotnou okupací. „Již 14. března došlo k vybíjení obchodů a bytů českých občanů, současně tu začalo fungovat Gestapo a Sicherheitsdienst (Bezpečností služba) a začalo zatýkání,“ líčí Jaroslav Macek v Dějinách města Litoměřice. Po několika zatčeních se začali Češi scházet potají.

Obdobně situaci vnímali Češi ve Štětí, v tu dobu už také německém. V kronice hasičského sboru se píše: „Převalila se zima a v noci 14. března 1939 pochodovala ulicemi Štětí záplava německých vojsk všeho druhu zbraní a pláče i žalu v českých srdcích nebylo konce.“ I v tomto městě se Češi scházeli potají.

Většina německého obyvatelstva vítala připojení zbytku republiky k Říši s povděkem. Projíždějící vojska wehrmachtu vítala s nadšením a jásotem jako osvoboditele.

Před a za hranicí Sudet

Obyvatelé v Sudetech byli na přítomnost Němců a jejich útlak už zvyklí. Pro obyvatele za hranicemi Sudet byla však náhlá přítomnost německého vojska šok.

Do českého Terezína přijela první vozidla wehrmachtu krátce po šesté hodině ranní. Kronika popisuje, jak tu několik úředníků a vojáků začalo s výlepem česko-německých vyhlášek o obsazení, uzavírací hodině pro hostince, policejní hodině a nočním zákazu vycházení. Dlouho se nezdrželi a táhli na Prahu.

Z pamětní knihy staničního úřadu ve Hněvicích se dočteme o zlovůli německých vedoucích proti všemu českému i o velkém počtu transportů s německým vojskem. „Denně dojíždí přibližně 100 kotlových vozů pro závod Wifo (výrobna syntetického benzinu) a stejný počet v transportech doprovázených německými vojáky,“ píše se v nádražní kronice.

Dramaticky zaznamenal situaci kronikář v Libochovicích. „Od Třebenic se ráno v 6.30 valily k městu kolony německých bojových vozidel. Vpředu jela kolona motocyklistů s pistolemi a puškami v rukách. Zastavili na náměstí před radnicí a odzbrojili na místě štábního kapitána Václava Voštu, velitele 2. roty hraničářského praporu. Hordy fašistů vnikly pak do radniční budovy a odzbrojily vojenskou posádku i příslušníky policejní a četnické stanice.“

Vyhladovělí žoldáci se vrhali na obchody a uzeninami, potravinami a cukrárny. Celý den pak projížděly městem německé jednotky a na radnici se usadilo německé polní četnictvo.