Na ulici v Úštěku je srdečně zdraví sousedé, patří ke vzorným pracovníkům místní strojírny. Předchozí život 37letého otce dvouletého dítěte Jindřicha i ten o 6 let mladšího bratra Pavla přitom k maloměstské idylce vůbec nesměřoval. Dnes přiznávají, že s rizikovým podnikáním začali příliš brzy. Aby udrželi v chodu diskotéku, zadlužili se a mladší z bratrů se nakonec i musel dopovat pervitinem. Jeden průšvih ústil v další a nakonec se u soudů zpovídali i z pěstování marihuany, krádeže či řízení bez „papírů“. Detox, vězení i probační dohled je ale nakonec přivedly k rozumu.

Jindřich přebíral lovosický hudební klub Quintrix ve 23 letech, přejmenoval ho na Cocoon. Vzal si úvěr kolem půl milionu korun na rekonstrukci a ozvučení. Zpočátku ho splácel, v klubu se točily velké peníze a za večer vydělal i 30 tisíc. Postupně ale začaly problémy. „Byla to jedna velká párty. Člověk to nebral zodpovědně, jako by to vzal teď,“ přiznává Jindřich, který začal vynechávat splátky a pomalu, ale jistě mu vznikal dluh. Nabídl klub bratrovi a pořídil si growshop – obchod na hraně zákona s náčiním na pěstování konopí.

Zdražuje nejen jídlo a elektronika, ale také energie
PŘEHLEDNĚ: Jak snížit drastické účty? Jedna žárovka ušetří i čtyři stovky ročně

I Pavel si na diskotéku musel vzít úvěr 200 tisíc korun. Dva roky to šlo, jenže pak vlítl do tvrdých drog. „Byl jsem za barem, po akci jsem musel celý prostor uklízet,“ hledá dnes vysvětlení pro tehdejší šňupání pervitinu. V klubu se začali „slízat“ feťáci a dealeři, běžní návštěvníci kvůli tomu přestávali chodit. Pavel se dostával do dluhů a nakonec musel klub pustit. Pervitin si začal píchat i nitrožilně a přišly toxické psychózy, což způsobovalo další problémy: dělal virvál, policie mu přišla na krádež, vyústilo to v podmínku.

Nepodmíněný trest skoro tři roky Pavel nakonec dostal za pěstírnu marihuany. Tu mu našli doma s náčiním z bratrova growshopu. Jindřich za to jako za první provinění dostal podmínku. Měl se vyhýbat drogám, jenže ho zakrátko chytili na pervitinu za volantem. Přesto vyvázl jen s prodloužením podmínky s probačním dohledem v Litoměřicích. „Měl jsem nejdřív pocit, že jsou proti mně,“ ohlíží se za spoluprací s úředníky Probační a mediační služby. Nakonec se ale úřad ukázal jako šťastná karta: pomohli mu tam i s nalezením práce. „Byly to příjemně strávené chvíle. Naposledy to bylo až smutné,“ říká.

Pekaři se proti zavedení nového značení bouří…
Nové značení potravin. Barevná tabulka s písmeny vytáčí hlavně pekaře

Podle probačního úředníka Pavla Illichmanna měl Jindřich od počátku zřejmou snahu změnit dosavadní způsob života. „Byl ochoten obětovat své pohodlí, když nastoupil do výroby v továrně, a zároveň snížil své finanční nároky v souvislosti s řešením dluhů,“ popisuje úředník s tím, že díky své vytrvalosti byl Jindřich i podporou a vzorem pro svého bratra, kterému později pomáhal po návratu z vězení.

Se sjednocením dluhů a nastavením splátkového kalendáře Jindřichovi pomohla charita. Dnes žije s přítelkyní a dvouletým chlapečkem. S abstinencí od pervitinu prý neměl problém, měl jen sociální závislost. „Stačilo se odtrhnout od lidí, se kterými jsem bral,“ vykládá.

Z vězení na probační službu

Trnitější cestu za napravením přichystal osud jeho bratrovi, který trestu natvrdo neunikl. Z „nástupáku“ v Litoměřicích šel po dvou měsících na „lágr“ do Stráže pod Ralskem. Pokoušel se tam pracovat. Jenže rozebírat staré lednice, pračky a další stroje za pár korun na hodinu bylo silně demotivující. Do vězení někdo dokázal pronést marihuanu a Pavel tušil, že pokud ve Stráži zůstane, nedostane se ven na vysněnou „půlku“. Tak se nechal přemístit na detoxikační oddělení v Novém Sedle. „Tady jsem zjistil, že už se k drogám nechci nikdy vrátit,“ vyznává se.

Nejen Jindřich s Pavlem
Probační a mediační služba (PMS) k letošnímu 31. říjnu kontrolovala 10 179 podmíněně odsouzených s dohledem a 6 021 podmíněně propuštěných s dohledem v celé České republice.
Zdroj: Mluvčí PMS Martin Bačkovský

Z vězení ho pustili dřív. Ubytování i práci našel ve stejném městečku jako bratr. A hned se také šel hlásit na Probační a mediační službu. „Ze začátku byli přísnější, věděli, že jsem vylezl z vězení. Chtěli vše do detailů. Výplatní pásky, jak se chovám. Ale když viděli, že všechno vyšlapuje, že chodím do práce a neberu drogy, už byli mírnější,“ popisuje Pavel. V charitě mu také jako bratrovi poradili, jak řešit dluh přes 340 tisíc bance, pojišťovně a dalším věřitelům. „Teď jsem spokojený, jsem čistý od pervitinu už přes pět let. Těším se, až budu oddlužený a budu si moct i našetřit,“ uzavírá.

Na Pavla dohlížela probační úřednice Alena Odvárková. Na svobodě ho vedla k tomu, že vše neskončilo a že je potřeba řešit i jeho vlastní problémy v důsledku trestního jednání. Především dluhy. „Nejdříve se mu do toho moc nechtělo, ale když se vše rozjelo, projevil mimořádnou trpělivost. Vydržel pracovat, i když mu z výplaty zbývalo nezabavitelné minimum a nemohl si spoustu věcí dovolit,“ uznává úřednice.