Důvody bombardování jen pro připomenutí jsou různé. Jako hlavní důvod se uvádí důležitá strategická místa továren, která produkovala různé druhy produktů potřebýché k vedení války, a těch bylo v naší republice mnoho. Jen pro připomenutí naše slavné zbrojovky, těžba uhlí anebo výroba syntetického benzinu a kerosinu.

V době Rakousko-Uherské monarchie se 80% veškerého průmyslu nacházelo právě v Zemi Koruny české. Většina podniků se nacházela v tzv. Sudetech, to vše pak bylo součástí první republiky. Tématem článku není článku vzpomenout, jak představitelé první republiky s tímto bohatstvím naložili a jak s ním hospodařili. Důležité je, že díky  vysoké produkci, která byla teď v rukou Třetí říše, bylo údajně pro ukončení 2. světové války potřeba tyto objekty bombardovat a zničit, např. Škodu Plzeň,Ocelárny Kladno atd. Tak ani Američané, ani Rusové nehleděli na lidi, kteří zde žili a které továrny živily. Účelem byl tzv. Maršálův plán. Jako další důvod bombardování se uvádí vysoká koncentrace německých vojsk.

Válka na svém konci uzavřela na našem území opravdu početnou německou armádu. Je celkem logické, že se Němci raději chtěli vzdát Američanům, nežli východní sovětské armádě. Tak došlo k rozkazu samotného gen. Koněva bombardovat německé ustupující armády na severu Čech. Sovětský svaz je početná země, kde se tak nehledí na lidský život. Tímto následkem zcela zbytečně vyhasl život 1300 osob, a to první den po ukončení války.

Litoměřice

Zpět k samotnému městu Litoměřice. Město Litoměřice opustily poslední německé jednotky ve 3:30 hod. z 8. na 9.5.1945. Město tedy nebylo osvobozeno, stejně jako poslední koncentrační tábor v historii 2.světové války. Nebyl osvobozen, ale rozpuštěn. A tak lze říci, že první mírový den 9.5.1945 začal opravdu poklidně. V celém městě od rána probíhaly úklidové práce po ustupujících německých jednotkách.

Město mělo být drženo německou armádou co nejdéle a mělo se stát důležitým strategickým bodem pro obranu Prahy a také pro zajištění průchodu armády Střed pod vedením nejvyššího generála Schörnera. Nejvíce zábran bylo v podobě těžkých zátaras, umístěných u Tyršova mostu a v centru města. Ráno na prázdné zátarasy přišli první dobrovolníci, kteří vyhlíželi příjezd Rudé armády.

Bombardovali město, kde nebyl ani voják
Okolo 9. hod. ranní všechny přítomné ve městě překvapila střelba z palubních zbraní sovětských  bitevníků. Došlo i k bombardování zmíněných zátaras a centra města. Další vlna přeletu útočících sovětských letadel přišla v 11 hod. Bomby dopadly do ul. Velká mlýnská, Dlouhá, Anenská, Vavřinecká, Dominikánská a Dubičná. ONV ihned informoval Roudnici nad Labem, že město je v českých rukou, a zanedlouho vjel do města vojenský velitel z Roudnice. Další bombardování už neproběhlo, a to díky relaci v rozhlasu v Praze, kam se podařilo zprávu o držení Litoměřic v českých rukou oznámit.

Těžko říci, kolik lidí zahynulo následkem tohoto náletu, různí se počty mrtvých v kronikách. Jisté však je, že nejméně 20 lidí přišlo o život. V kronice města se uvádí zajímavý údaj, že v průběhu konce války zemřelo v Litoměřicích 483 Němců a 7 Čechů. Kde se asi vzalo tak vysoké číslo? Zvláštností je hromadný hrob, který byl na konci války ještě odkryt a nacházel se vedle hřbitovní zdi. Měly tam být uložené oběti z nedaleké tajné továrny Richard, ale také oběti bombardování.

Střelba do nuceně nasazených
V době bombardování se nacházelo v centru města několik desítek lidí v pruhovaných oděvech, kteří byli nuceně nasazeni v různých objektech ve městě. Po odchodu německých jednotek se právě sešli v centru města a čekali, co s nimi bude dál. Vzhledem k žalostnému tělesnému stavu a nedostačujícímu oblečení se oblékli v již opuštěném skladu Wehrmachtu a použili vojenské ošacení pro udržení tělesného tepla. Tento zástup stál v době průletu sovětských bitevníků v blízkém seskupení a po odstřelování sovětským bitevníkem bylo mnoho těchto nuceně nasazených zmasakrováno. Došlo tak k nešťastné náhodě vůbec nešťastným bombardováním města. A tak se dnes vlastně neví, kolik lidí vlastně zemřelo a kdo vlastně leží v masovém hrobě.

Poslední výstřel
Poslední výstřel v Litoměřicích padl 17.5.1945 okolo 13. hod. V té době projížděl městem obrněný vlak Smíchov, ten jel směrem na Děčín. V rámci sabotáže byly položeny na kolej dřevěné pražce a vlak byl nucen zastavit. V momentě zastavení byl odstřelován a na místě zůstali dva zastřelení a dva těžce zranění Němci.

Úštěk

Obdobná situace byla i v nedalekém městečku Úštěk, které také kvapem opouštěla německá armáda. V Úštěku v té době na konci války žily pouhé tři české rodiny.

O to více překvapilo občany městečka náhlé večerní bombardování ustupujících německých vojsk. Psal se podvečer 8.5.1945.

K další vlně náletu došlo v dopoledních hodinách následujícího dne, které také provedly sovětské bitevníky. Bylo poškozeno několik domů na náměstí a tlaková vlna poškodila skleněnou výplň oken v kostele. Poškozen byl i místní most.

Úštěk byl na jaře několikrát navštíven i americkými hloubkaři. Ti povětšinou odstřelovali lokomotivy a naložené vagony ustupující německé armády. Je zaznamenáno, že při jednom z těchto útoků byli zraněni dva malí chlapci na dolních končetinách.

Následky bombardování ze dne 8. a 9.5.1945 v podobě obětí se udávají okolo 20-30 osob. Tento počet však nebude nikdy přesně znám, jelikož se jednalo o německé obyvatele. Do samotného Úštěku vešla 10.5.1945 polská armáda.

Tak končí pojednání nad koncem 2. světové války na Litoměřicku. Ne všechny oběti konce války padly za oběť Němcům, což propaganda nadcházející totalitní vlády soudruhů značně překroutila, jak bývá v této demagogii zvykem. Je důležité nezapomenout.

Tomáš Rotbauer