„Řinčení mečů i halaparten bude, lidé uslyší i střelné zbraně,“ slibuje 39letý Tomáš Trsek z Prahy, koordinátor akce a předseda pořádajícího spolku Rattenschwanz. Ten představuje žoldnéřskou jednotku z území dnešního Švýcarska z období Burgundských válek na konci 15. století. Trsek v civilním životě pracuje jako manažer ve finančnictví a má rodinu, kterou s sebou vezme do vojenského ležení. A uvidíte ho i na bojišti.

Bitva, kterou lidem sehrajete, se v Budyni skutečně někdy udála?
Ne, je fiktivní, zasazená do historických reálií pozdního středověku. S historií budyňského hradu to nemá nic společného. I když i hrad v Budyni má velice zajímavé dějiny. Nám ale poskytuje především naprosto unikátní prostory. Jsou tam prakticky původní středověké hradby, které můžeme v bitvě využít. Takových lokalit v Česku moc není. Zároveň je tady přírodní hlediště a město naši akci vytrvale podporuje. To je jedinečná konstelace příznivých skutečností. Chtěl bych tímto poděkovat hradu, městu a panu starostovi Medáčkovi.

Proč pořádáte podobné akce jako tu budyňskou?
Fungujeme už skoro 20 let, děláme to jako koníček. Scházíme se většinou bez toho, abychom mezi nás zvali diváky. Na akcích pro veřejnost jako v té v Budyni chceme lidem ukázat autentický středověk. Nemusejí se bát nás na cokoli zeptat, nechat si cokoli ukázat.

Udělej si sám, to je heslo litoměřické komunitní dílny, ve které můžete truhlařit nebo šít. To vše v profesionálně vybaveném zázemí a pod dohledem zkušených lektorů.
Participativní rozpočet: Nejvíce lidí hlasovalo pro Sdílnu, zázemí pro kutily

Kde už byl letos váš praporec vidět?
Naposledy v červnu jsme zajišťovali historickou část slavností královny Johanky v Rožmitále pod Třemšínem. Nešlo tam tolik o bitvu jako v Budyni, spíš o ukázku řemesel a dobového vojenského ležení s výzbrojí, ale i s kuchyní. Všechno to uvidí i lidé v Budyni a navíc repliky středověkých zbraní v hradním sklepení i s poutavým výkladem. Uslyší i středověkou hudbu a uvidí dobové tance.

Zdroj: DeníkAkce v Budyni měla kvůli pandemii koronaviru dvouletou pauzu. Na co se mají lidé těšit, uvidí to samé jako před třemi roky?
Každý rok se snažíme posunout autentičnost akce. Za ty tři roky, co nás lidé v Budyni neviděli, jsme toho hodně dotáhli dál. Drobně upravujeme i program. Ale kostra bitvy zůstává stejná. Je to scénář, který se osvědčil.

Zpočátku jste v Budyni dělávali jen jednu bitvu. Proč jste později sáhli ke dvěma uvedením?
Během některých ročníků měli diváci o akci enormní zájem. A areál budyňského hradu není nafukovací. Když se tam sjede víc než tisíc návštěvníků, už to přestává být komfortní. Proto děláme v sobotu bitvy dvě.

Na 2. polovinu 15. století se ve střední Evropě soustředí jen málo skupin jako ta vaše. Konají se v Česku podobně historicky zasazené akce i někde jinde než v Budyni?
Nevím o nich. Podobné akce jsou v Německu, ale i tam je jich pomálu. I proto je komunita účastníků budyňské bitvy, kteří se přidávají k našemu užšímu členskému jádru z Prahy a středních Čech, mezinárodní. V Budyni válčí účastníci z celé České republiky, Slováci, Poláci, Sasové, Bavoři a občas i Francouzi nebo Švýcaři. Poláci a Sasové obvykle bývají také mezi návštěvníky akce.

Úspěšný judista Lukáš Krpálek navštívil Muzeum Křišťálový dotek v Litoměřicích, kde je jeho otisk dlaně do skla.
To je ruka jako hrom. Judista Krpálek zanechal křišťálový otisk v Litoměřicích

Akce v Budyni trvá jen jednu sobotu. Ale vy tam asi budete dříve, že?
Příprava akce trvá zhruba půl roku. Fyzicky se tam ale začínáme všichni sjíždět od středy. Tábor začíná vznikat od čtvrtka. V pátek nacvičujeme scénář, který v sobotu představíme divákům. Program pro diváky začíná v sobotu v 10 hodin.

Kde v tom týdnu příprav spíte, někde v hotelu?
Ne. My se středověký život snažíme dělat se vším všudy. Spíme v replikách historických stanů, kde ale nenajdete ani spacák, ale slamník, rohož, deky. V bohatších stanech je k vidění dobový nábytek. Snažíme se, aby to bylo od A do Z autentické.

Moc pohodlí to tedy není. Je takový koníček jen chlapská záležitost?
Platilo to, když jsem s tím začal na konci 90. let. V průběhu posledních 10 let se to ale hodně změnilo. 30 procent účastníků Bitvy Budyně budou ženy. Odpovídá to i historickým reáliím. Když vojáci táhli jako žoldnéři, rodinu velice často brali s sebou. Doprovázeli je i řemeslníci a obchodníci. Velké vojenské tábory byly obdobou města nebo osady. Fungoval tam hazard, obchod, lidé museli něco jíst, nechat si od někoho spravovat zbraně i zbroj a tak dál. Jak stárneme, začínají s námi jezdit i děti. V rámci našeho projektu je nám od 1 do 60 let. Také já mám už rodinu, kterou s sebou do Budyně přivezu.

Spánek na slunci může přinést nepříjemné zdravotní komplikace.
Úžeh není úpal. Poznejte rozdíl a způsob, jak se vyhnout letním potížím

Na co lidi nalákáte, uslyší řinčení mečů?
Uvidí velké množství zbraní. Řinčení mečů bude. Ale u nás spíš řinčí účinnější halapartny. A máme samozřejmě i tradiční a proslavenou švýcarskou zbraň pozdního středověku: píku. Dál lidé uvidí kuše, luky i palné zbraně včetně děl různých typů, které se na konci 15. století už hojně používaly.

Na akci budete vybírat vstupné. Výdělek použijete na údržbu zbroje?
Ze vstupného nám obvykle moc nezbude. Kdyby nás nepodporovalo město, nejsme schopni tak velkorysou akci vůbec zorganizovat. Máme až 180 účinkujících. Poskytujeme jim jídlo, další náklady jsou kolem akce samotné.

Je to nákladný koníček?
Ano. I běžné vybavení obyčejného pěšáka vyjde minimálně na desítky tisíc.

Uvidí vás samotného lidé také na bojišti?
Jistě. Poznají mě podle červeného peří na přílbě. Na bojišti budu hejtmanem švýcarského houfce.