Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 do zahradnické rodiny v Pokraticích, které jsou dnes součástí Litoměřic. Už za svého života se stal Babinský legendou a přičinil se o to především sám. Po hospodách za pohoštění vyprávěl historky své i svých spoluvězňů. V roce 1862 vyšlo první sešitové vydání o skutcích loupežníka Babinského. Většinou smyšlené příběhy o něm plnily různou dobrodružnou literaturu a našly odezvu i v lidové písňové tvorbě.

Přesto si ho dnes málokdo pamatuje, dokonce i v rodných Litoměřicích. „Já ani nevím, kdo to je. Ve škole nás o tom neučili a obecně mě historie moc nezajímá,“ řekla 17letá Karolína V. z Litoměřic. O dvě generace starší Petr Drábek už věděl více. „Jo Babinský. Toho znám, ale nevěděl jsem, že byl z Pokratic. Jako malí jsme si o něm dokonce zpívali písničku a pamatuji, že o něm byl i film,“ vzpomněl téměř 80letý senior.

S Babinským coby slavným rodákem, jenž zemřel právě před 140 lety, litoměřická radnice nepočítá. „Město se nechystá propagovat toto výročí,“ odpověděla Andrea Pěkná, referentka odboru komunikace, marketingu a cestovního ruchu. O mnoho sdílnější byl místostarosta Lukas Wünsch. „Byť to byl lotr a postava nedobrá, zná jméno Václava Babinského snad každý dospělý Čech. Sám jsem skoro z Pokratic, Babinského znám a myslím, že by si určitě zasloužil mnohem více pozornosti,“ připomněl.

Pravdou je, že Babinský nebyl žádný svatoušek a to už od samotného dětství. Nastoupil sice do litoměřického gymnázia, ale brzy se musel se školou rozloučit. Roku 1816 nastoupil vojenskou službu – nejprve v terezínském a potom pražském Welingtonově dělostřeleckém pluku.

A historie se opakovala. Vojenský dril se mu příčil, kázeňské přestupky se vršily. Přesto však trvalo dlouhých osm let, než se rozhodl k zásadnímu kroku a dezertoval. Na cestu si navíc přibral i plukovní pokladnu.

Někdy kolem roku 1830 založil zlodějskou bandu, která působila především v jeho rodném kraji, postupně se jejich „revír“ rozšířil i na Děčínsko a Českolipsko. V roce 1840 byl zatčen a obviněn z dvanácti zločinů (loupežná přepadení, používání falešných dokladů, vraždy), nakonec mu však byla dokázána jen pouhá polovina z nich.

Z lotra kajícník

V létě roku 1841 byl Babinský, kterému bylo v té době už 44 let, deportován na brněnský Špilberk, což byl v té době jeden z nejtěžších žalářů v zemi. Zde se stal tichým, mírným a nadmíru zbožným kajícníkem, který se často modlil a neustále s sebou nosil růženec. Po propuštění v roce 1861 se usadil v klášteře Boromejek v Řepích u Prahy, kde pracoval jako zahradník. Zemřel 1. srpna 1879 a pohřbený není v rodných Litoměřicích, ale na vězeňském hřbitově v Řepích.

Jediné, co v Litoměřicích slavného rodáka připomíná, je tak dřevěná socha, kterou na památku Babinského vyrobil místní tesař Zdeněk Oravec. „Nápad postavit sochu vznikl spontánně někdy před pěti lety. My Pokratičtí jsme totiž na našeho rodáka hrdí a rádi si ho připomínáme,“ vysvětlil autor uměleckého díla.

Podoba loupežníka je smyšlená, protože nikdo neví, jak v mládí vypadal. Známá je totiž až podobizna ze stáří. Nikdo také přesně neví, kde lotr Babinský v Pokraticích bydlel. Jeho otec měl však zahradnictví, které mělo stát právě nedaleko místa, kde je dnes socha.

Místní lidé si „Václava z Pokratic“ ještě donedávna připomínali také tradičním Babinšlapem. „Jednalo se vlastně o výlet po stopách slavného loupežníka nad skalku až k takzvanému Babinskému loži. V roce 2017 proběhl 7. ročník a bohužel byl tím posledním,“ doplnil Zdeněk Oravec.