Velký úspěch pro Ústecký kraj! Letošní babičkou roku vyhlásili v Olomouci litoměřickou starousedlici Piu Bůžkovou. „Byl to šok. Nemohla jsem se ani zvednout, jak jsem se lekla,“ říká sympatická osmdesátnice o prvním pocitu poté, co na celostátním finále pátého ročníku soutěže v uplynulých dnech ohlásili její jméno. Soutěžících seniorek z celé země tu bylo čtrnáct.

Paní Pia se na Hanou nevypravila sama. Ale podobně jako už předtím do krajského kola soutěže v knihovně v Lounech si na výstaviště do Olomouce 24. října vyjela s kamarádkami, s nimiž už několik let hraje na harmoniku ve formaci Druhý dech. Zahrály evropskou hymnu Óda na radost a s ní také českou a moravskou písničku. „A to byl nejkrásnější okamžik z celé soutěže, když celý sál zpíval s námi Veselá je dědina,“ svěřuje se paní Pia. „Na konci byla hromada focení, kytek, dárků, dali mi i klíč od elektrického skútru. Ten jsem jim tam nechala,“ líčí paní Pia další část akce, kterou provázel i populární herec Jan Přeučil.

Babička roku

Projekt vznikl z iniciativy krajské Rady seniorů Olomouckého kraje v roce 2016.Základní myšlenkou je přispět k podpoře aktivního stárnutí a rozvoji mezigeneračního soužití.Cílem je ukázat lidskou hodnotu a pravou vnitřní krásu člověka v seniorském věku s ohledem na zachování a možností vytvoření zcela nových tradic napříč generacemi.V roce 2019 se podařilo tento projekt rozšířit do celé ČR s cílem uspořádat celorepublikové finále.

Zdroj: Babička roku

Deník zajímalo, co podle paní Pii obnáší pojem správné babičky. „Nesmí mluvit mladým do života, věčně by měla mít jazyk na zámek. Nedělat drby, být vstřícná a odpouštějící. Zvlášť v našem věku, když špatně rozumíme,“ přemýšlí babička roku. Ta sice po smrti manžela už léta žije sama. Ale v jejím malém domku na litoměřickém předměstí věčně někdo je. Ať už někdo z tří dětí, osmi vnuků, nebo sousedů či kamarádů. Jejím nejen babičkovským, ale celoživotním krédem je držet se křesťanské morálky. Kdyby se podle ní všichni řídili podle Desatera, byl by ráj na světě.

Obdivuhodné je, jak se paní Pia staví k „novotám“. Po litoměřické dlažbě běžně drandí ve svém malém autě, je pro ni úplně normální používat počítač, chytrý telefon, dokáže to i s internetovým bankovnictvím. Je i společenská: ráda zajde do místní Knihovny K. H. Máchy, kde je každý pátek seniorský klub. Právě v litoměřické bibliotéce vzniklo i hudební těleso Druhý dech, s nímž teď tak zazářila v Olomouci.

Letošní babička roku paradoxně vlastní babičku jako malá nezažila. Když se v roce 1937 narodila, babička z otcovy strany byla už po smrti. Ta z matčiny strany žila v těžkých časech kolem druhé světové války za hranicemi a Pia se s ní nevídala.

Mohlo by vás zajímat: Na husu do motorestu. V Nučnicích jde na dračku svatomartinské menu

Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín