Vedoucí litoměřického odboru sociálních a zdravotnictví věcí Renáta Jurková přiblížila, že v rámci rozšiřování sociálních služeb chce město v budově vytvořit takzvané prostupné bydlení. Což je jakýsi mezistupeň mezi azylovým domem a klasickým nájemním bydlením. „Jedná se o pomoc, která je velmi žádaná a v Litoměřicích dosud chybí. Vzniká především z podnětu zástupců neziskových organizací, kteří o tuto formu bydlení žádali. Chceme se zaměřit opravdu na ty potřebné a nemusí se přitom jednat pouze o sociálně vyloučené lidi. Může se jednat i o maminky s malými dětmi, které například po rozvodu nemají kde bydlet,“ vysvětlila Jurková.

Objekt čeká kompletní rekonstrukce. Vzniknout v něm má asi 15 až 17 samostatných bytových jednotek. Přítomný tu bude i sociální pracovník, který v případě zájmu pomůže s řešením nelehké situace dotyčného. V současné době se pracuje na projektu, náklady na přestavbu by město chtělo zčásti uhradit pomocí vhodné dotace.

Na pozemku v litoměřické Nerudově ulici u železničního přejezdu vznikne parkoviště.
Poblíž trati v litoměřické Nerudově ulici vznikne nové parkoviště

Byty budou situované ve druhém a třetím patře budovy, v přízemí, které bude po rekonstrukci bezbariérové, by mohly být umístěné služby. Na provozovatele prostupného bydlení vyhlásí město výběrové řízení. „Služby, které nyní Naděje poskytuje v Želetické ulici, bude však město i nadále potřebovat. Hodláme ji i finančně podporovat jako doposud. Jediné, co se mění, je, že si musí najít nový objekt,“ doplnila vedoucí sociálního odboru.

Mluvčí města Eva Břeňová nastínila, že změny v azylovém domě jsou součástí celkových změn, které v sociální oblasti už nastávají nebo nastanou. Dlouhodobě na nich pracuje vedoucí sociálního odboru a tajemník městského úřadu Milan Čigáš. Jedním z důvodů pro změnu ve stávajícím azylovém domě byla i skutečnost, že jeho služby využívali nejen lidé z Litoměřic a jejich správního obvodu, ale ve velké míře i lidé ze všech míst Ústeckého kraje a republiky. A město tak suplovalo problémy jiných měst.

„V roce 2019 prošlo azylovým domem celkem 200 klientů. Z toho bylo 25 z Litoměřic a 32 z území ORP. 69 lidí pak bylo z jiných částí Ústeckého kraje a 74 z různých míst v republice,“ vypočítala Renáta Jurková s tím, že v loňském roce byla čísla obdobná. Služba prostupného bydlení by naopak měla být více směrována na místní obyvatele.

Najít prostory není snadné

Oblastní ředitelka litoměřické pobočky Naděje Michaela Lutišanová uvedla, že nové prostory už hledají. Není to ale snadné. „Najít objekt, který by nám vyhovoval, není jen tak. Ideální by to bylo někde na kraji města, takže máme omezené možnosti výběru. Už jsme se na nějaké objekty byli podívat, ale zatím jsme žádný vhodný nenašli. Málokteré prostory splňují standardy, které po nás ministerstvo práce a sociálních věcí vyžaduje,“ vysvětlila Lutišanová.

Současné klienty dopředu upozorňují, že služba bude v Želetické ulici končit. Lidé, kteří do azylového domu přicházejí, dostávají zpravidla smlouvu na tři měsíce. V případě řádné spolupráce je jim prodlužována na rok, výjimečně i déle. Zájem však podle ředitelky vysoce přesahuje kapacitu zařízení. Každý rok litoměřická Naděje musí odmítnout zhruba 220 až 250 rodin.

Farmář Zdeněk Hrdlička s malým pomocníkem, synkem Josífkem, který při uzavřené školce tráví čas po boku otce.
Zelenina má dva týdny zpoždění. Farmáře na Litoměřicku trápí proměnlivé počasí

„V případě, že neseženeme vhodné prostory, naši klienti na ulici neskončí. Máme zpracovaných několik variant a minimálně službu noclehárny se budeme snažit zachovat. V opačném případě by tu zůstalo několik žen, které by neměly kam jít,“ upozornila Lutišanová.

Pokud by Naděje nové prostory nenašla, vyhlásilo by město podle Renáty Jurkové výběrové řízení tak, aby služba azylového domu pro rodiny a ženy s dětmi zůstala v Litoměřicích zachována.