„V případě ubytovny je kapacita 23 lůžek, noclehárna nabízí dalších 5 lůžek,“ přibližuje vedoucí azylového domu Jakub Ružbatský s tím, že noclehárna se otevírá v šest večer a prvních pět lidí má šanci se vyspat v suchu a teple. To platí jen v případě, že nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. „Nikdo pod vlivem alkoholu do azylového domu nemá přístup, pravidla jsou jasně daná,“ vysvětluje Ružbatský.

Ubytovna je pobytová služba, kde mohou být lidé celý den. Jedná se placenou službu. V případě noclehárny jde o ambulantní záležitost, kdy lidé musí ráno opustit místnost. Azylový dům má ještě jednu nestandardní službu. Jednočlenné iglú, které zařízení vlastní a může zapůjčit. Podmínkou ale je, že musí být na jejich pozemku. Prostor si nocležník vyhřívá vlastním teplem. Důvod, proč nemůže využít přespání v noclehárně, může být například fakt, že je pod vlivem alkoholu či drog. „Bohužel závislosti a neléčené psychické nemoci jsou u lidí bez domova velkým problémem. A nedostatek psychologů a psychiatrů situaci nijak nezjednodušuje,“ podotýká Ružbatský.

Ubytování v azylovém domě aktuálně využívá Martin Berky. Podle něj může na ulici skončit kdokoliv. „Může to být nešťastný rozvod, vyhazov z práce, nemoc nebo třeba dluhy z podnikání. Na ulici může skončit dělník i ministerský úředník,“ tvrdí. „Sám jsem se dostal do situace, že musím využívat služeb azylového domu,“ ukazuje na svém vlastním osudu.

Se spaním venku má zkušenosti 57letý Litoměřičan Jiří Paták
Neumrznou. Lidé bez domova mohou přespat v nouzovém iglú z pěny

Někteří lidé se stydí nebo se nechtějí doprošovat o pomoc kvůli vlastní hrdosti. Na ulici ale končí i z prozaičtějších důvodů - jde o případy dívek, které otěhotní a rodiče je vyženou z bytu, nebo nepřijmou zpět syna po návratu z vězení.

I Ružbatský přiznává, že skončit na ulici je velice jednoduché. Během práce už prý ve městě potkal několik lidí, které znal z dřívějška a stali se z nich lidé bez domova. „A nikdy bych to do nich neřekl,“ dodává Ružbatský. „Jsou lidé, kteří nemají ani na jídlo, vypadli z registrace úřadu práce. Pak je logické, že nemají ani na zaplacení noci v noclehárně,“ vysvětluje situaci těch nejohroženějších, kteří bydlí ve squatech či přespávají v jeskyních nebo křoví na okrajích měst.

Podle údajů pracovníků Charity je v Litoměřicích zhruba dvě stě lidí bez domova. „Větší část z nich není moc vidět. Na ulicích jich běžný občan zaznamená maximálně pár desítek,“ konstatuje terénní sociální pracovník Jiří Vítek.