Ta začíná nedaleko služebny. Za Úřadem práce je kolem popelnic spoustu haraburdí. Dámy hledají, jestli na pytli s odpadem nenajdou indicie, vedoucí k místu, odkud ho sem lidé nelegálně dovezli. „Je to tu dennodenně, ať sem dají fotopast,“ navrhuje asistentkám žena z okna. „Jestli někoho uvidíte, klidně to zavolejte hlídce ve dvě v noci, oni sem přijedou,“ odvětí M. Hudečková. 

Pokračujeme centrem. Asistentky skoro na každém kroku někdo pozdraví. Říkají jim tu „černé pomněnky“, „dámy v černém“ i „dvě chodící kamery“. „Řešíme zaběhnuté pejsky, cyklisty na chodnících, pomáháme starším lidem,“ vypočítává další denní úkoly L. Procházková. Město obvykle projdou třikrát, za každého počasí nachodí i 30 kilometrů denně. 

Řešili problémového bezdomovce, odešel do ústavu

Jejich hlavní prací je komunikace. Když je problém, upozorní na něj strážníky nebo policisty. Služební zbraň nemají. „Naší zbraní jsou ústa,“ usmívá se M. Hudečková. Domlouvají hlučným partičkám na zastávkách, zvedají ze země opilce. Jsme na nádraží, u kterého bývají bezdomovci. Stahují se sem i z Litoměřic nebo Ústí. U zdi za nádražím spal jeden čas zatím nejextrémnější případ, ukazují preventistky. 

Kálení na ulici i v obchodě, lidi v Lovosicích obtěžuje muž bez domova.
Kálí si do kalhot, močí v obchodech. Bezdomovec v Lovosicích dusí okolí

Šlo o asi 50letého muže z Litvínova, Lovosicím zavařil skoro na rok. „Neměl žádné hygienické návyky. Válel se pokálený po ulicích. Obtěžoval kolemjdoucí, vynucoval si peníze, lidé se ho báli,“ vyprávějí dámy. Vydíral i obchodníky. Pokud mu nedali bagetu, pomočil jim zboží. Když mu ale někdo jídlo dal, neváhal ho za chvíli vyhodit nebo ho s někým vyměnit za lahev. Preventistkám a sociálním pracovnicím dělal vrásky až do doby, než šel do ústavu. 

Došli jsme k místní Naději na kraji města, s kterou sousedí ubytovna. Je tu klid, loučíme se. Je brzy odpoledne, preventistky budou pokračovat ke školám kvůli případné šikaně nebo kouřícím dětem.