Vile po statkáři Pfannschmidtovi se vrátil lesk

Patnáct měsíců práce a rozpočet s částkou pětapadesát milionů korun. Zhodnotit právě dokončené stavební úpravy může přijít každý až do 17 hodin.

Honosný dům si nechala v 80. letech 19. století vystavět rodina velkostatkáře, později i starosty města Franze Pfannschmidta. Po válce rodinu zasáhl odsun německého obyvatelstva, v budově se následně usadila sovětská armáda. Tu v roce 1948, kdy dům začal sloužit jako zdravotnické středisko, vystřídali lékaři. Zůstali až do roku 2009. Do července loňského roku byla vila prázdná a chátrala.

Její rekonstrukci se nevyhnuly komplikace ani odložení termínu dokončení prací. Složitost provedených úprav v rozhovoru přiblížil architekt Vladimír Novák. Krátce promluvil i o vášnivých debatách, které se týkají jiné jeho práce – Zeleného náměstí v centru Lovosic.


Architekt Novák: Průzkum by potíže ve vile neodhalil

Lovosice – Architekt Vladimír Novák má za sebou v Lovosicích kus práce. Navrhl budovu archivu, přístavbu městského úřadu, pečovatelský dům, podchod u Besedy i diskutované Zelené náměstí. Nyní projektoval rekonstrukci Pfannschmidtovy vily, jež se v neděli poprvé představí veřejnosti. Víc už prozradil v rozhovoru.

Přestože Pfannschmidtova vila není chráněná památka, jde o historickou budovu. Bylo složité najít kompromis mezi oživením starého a modernizací?
Jednoduché to nebylo. Snažili jsme se nové věci dělat kontrastně tak, abychom přiznali, že se jedná o záměrné nové tvary. S Robertem Paťchou z odboru památkové péče, který ve vile mimochodem strávil dost času a odvedl tu kus práce, jsme se dlouho dohadovali například ohledně světel. On požadoval historická. Pokud tu má být knihovna, prostory ale vyžadují kvalitní osvětlení. Nakonec jsme vybrali taková svítidla, která jsou nenápadná a osvítí i nádherné stropy.

Bylo třeba udělat nějaké významné zásahy do objektu vily?
Dům není památkově chráněný, z hlediska zákona je tedy jako každý jiný. To znamená, že musí být přístupný invalidům, musí mít dostatek sociálních zařízení a musí být také bezpečný v případě požáru. V přístavbách jsme se snažili zachovat všechny architektonické prvky původní stavby tak, aby byly vidět i uvnitř domu. V nové vstupní hale je původní okno do suterénu, celá vnitřní fasáda je restaurována stejně jako na celém objektu. Na požárním schodišti ve věži v zadní části přístavby jsou zachovány všechny římsy, čímž jsme vytvořili dokonalou ilustraci architektonických článků konce 19. století.

Dražší práce. Chyby v projektu?Lovosičtí zastupitelé v červenci pověřili starostku města Lenku Lízlovou jednáním s architektem Vladimírem Novákem o finanční spoluúčasti na vícepracích vzniklých chybami v zadávací dokumentaci při přípravě projektu na rekonstrukci Pfannschmidtovy vily. Stavební úpravy měly město stát zhruba 50 milionů korun. Náklady se postupně navýšily o dalších 5 milionů korun. Podle firmy Ateliér AVN některé věci zkrátka nebylo možné dopředu předpokládat. Projekt zpracovaný pro získání stavebního povolení byl podle architekta Nováka zcela v pořádku a dostačující.

Dalším zásahem je zasklený vchod do dětského oddělení.
To je jediné místo, kde jsme skutečně řízli do původní konstrukce. Má to však hned několik důvodů. Naproti dětskému oddělení přes frekventovanou chodbu bude informační středisko a Czech Point, které budou lidem zvenku neustále přístupné. Museli jsme proto tyto prostory nějak oddělit. Také z toho důvodu, aby z knihovny neutíkalo teplo. Věřím, že jsme zvolili citlivé řešení, které stavbu a především pak klenbu příliš nenarušuje.

Někteří zastupitelé vás na červencovém zasedání při hlasování o navýšení nákladů na rekonstrukci o dalších 5 milionů korun osočovali z toho, že vámi připravená projektová dokumentace pro stavební povolení byla málo podrobná. Že se problémům a vícepracím mohlo dopředu zabránit. Vedení města mělo následně zahájit jednání o vaší finanční spoluúčasti. Jak jste na to reagoval?
Celá záležitost mne velmi mrzí. Myslím, že vile věnujeme podstatně víc času a práce, než je běžné. Předně musím říct, že jsem se celou věc dozvěděl až z denního tisku a později od právníka zastupujícího město. Nevím, proč mě na zastupitelstvo nepozvali. Stojím si za tím, že projekt byl kvalitní. Některé věci, zvlášť jedná-li se o rekonstrukci, zkrátka nelze předpokládat. Například dřevomorku, která kvetla ve sklepě a rostla za obklady. Vykvetla pravděpodobně z vody ze sejmutých radiátorů. (Radiátory byly demontovány ještě za minulého vedení města, tedy před listopadem 2010 – pozn. red.) Město by mělo řešit spíš to, proč radiátory po sejmutí nikdo nezabezpečil. Dalším příkladem může být místnost sousedící s hlavním sálem, kde je klenba nad přízemím vyšší než v ostatních místnostech a musela být proto zesílena železobetonovou skořepinou. Běžnými sondami toto nelze zjistit. Vinu tak není možné svalovat na projektanta.

Pfannschmidtova vila v LovosicíchVilu postavila v roce 1887 rodina statkářů Pfannschmidtových jako své reprezentativní sídlo. Franz Pfannschmidt byl v období let 1888 až 1891 starostou Lovosic. Dům byl postaven v duchu romantické architektury se vzdálenými odkazy na rokokovou a klasicistní architekturu. Vzorem byla nejpravděpodobněji šlechtická zámecká architektura. Jméno architekta, stejně jako plány, se dodnes bohužel nedochovaly. Objekt při hlavní lovosické ulici (dnes Osvoboditelů) měl původně rozsáhlý dvůr s hospodářskými staveními, na dvoře byla okrasná kašna.

Po skončení války byli Pfannschmidtovi odsunuti do Německa. V budově se ubytovala sovětská armáda, která si zde vytvořila své velitelství. Od roku 1948 v budově sídlil Ústav národního zdraví. Lékaři ve vile zůstali až do roku 2009. Její rekonstrukce začala loni v červenci a město přijde na 55 milionů korun, které získalo ze dvou úvěrů. Ve všech podlažích vily bude umístěna městská knihovna, od dětského oddělení v přízemí, kde bude navíc také infocentrum s Czech Pointem, až po depozit v podkroví.

Možná by potíže přece jen odhalily podrobnější průzkumy.
Podrobnější průzkumy by v tomto případě nepomohly. Jediné, co by potíže vyřešilo, by byly demoliční práce. Ty však rozhodně nelze dělat v rámci projektu pro stavební povolení. Jeho cílem je získat stavební povolení, to jsme splnili. Samozřejmě i v rámci tohoto projektu jsme prováděli průzkumy. Sondy neodhalily nic zvláštního, statik z nich zjistil skladbu podlah, osazení kleneb a podobně. Například na žumpu nebo nádrž na dvoře jsme ale narazili až po zahájení prací a po vybagrování zeminy.

Cenu navýšily také odhalené původní výmalby objektu.
Přesně tak. Řešili jsme, do jaké míry je restaurovat a obnovit. Nakonec jsme v budově zcela zachovali jednu chodbu v podobě, v jaké byla kdysi. Jen to pískování na skleněných výplních dveří jsme nedokázali přesně napodobit. V secesi měli jinou technologii, která jim umožnila dosáhnout přesných, na sebe navazujících tvarů. Ostatní výmalba je zrekonstruovaná jen zčásti. V celém objektu lidé však najdou připomínky minulých časů. Ve mně největší emoce vzbuzuje malba v horním patře nad schodištěm. Jako malý jsem se jí bál. Nejspíš i proto, že ve třetím patře bylo ORL, píchali tu uši.

Architekt Novák ve Pfannschmidtově vile

Sklepní prostory vily jsou nyní kompletně vyčištěné. Co v nich bude?
Původně tu mělo vzniknout muzeum Lovosicka. Máme dost archeologických nálezů, které teď není kde vystavit. Bylo by hezké, kdyby byly veřejně přístupné, navíc právě v Lovosicích. Do sklepa, ve kterém je při povodni metr vody, ale nebude nikdo investovat. Jeho budoucí využití zatím necháváme otevřené.

Jste autorem i mnohých jiných staveb ve městě. Jak se vás dotýkají třeba vášnivé diskuse nad novou podobou parku?
Připadá mi, jako by lidé už zapomněli na stříkačky naházené v keřích, zarostlé kouty, kde se scházela podivná individua, a rozblácené cesty po dešti. Návštěvníci města park chválí. Na druhou stranu jsem rád, když se nad něčím diskutuje. Když něco dokáže vytrhnout lidi z letargie. Park to dokázal. Samozřejmě mě mrzí, že v něm dosud není mnou navrhovaný přístřešek, který by dal prostoru těžiště. Také jsem navrhoval silnici od kostela po starou radnici vydláždit, aby se tu zpomalil a zklidnil provoz. Doufejme, že se to jednou podaří.

Lidem možná nevadí podoba, na tu si konec konců budou muset zvyknout. Možná jim vadí provedení a problémy, které práce od počátku doprovázely.
Samozřejmě že při stavbě byly problémy – s dlažbou, s trávníkem a s termíny dokončení. Stavba skutečně trvala dlouho a chápu, že z ní byli všichni unavení. Na druhou stranu, město nyní získalo chybějící víceúčelovou plochu. Za mého mládí jsme si dávali dostaveníčka u radnice, tenkrát jsme říkali pod hodinami. Teď se lidé mohou scházet právě tady.

Kdo je architekt Vladimír Novák?Architekt Vladimír Novák se narodil v roce 1953 v Litoměřicích. Pětadvacet let žil v Lovosicích. Po roce 1989 založil spolu s Michalem Gabrielem Projekční atelier AGN a realizoval v Ústí nad Labem i v okolí řadu budov. Od roku 2009 pokračuje samostatně jako majitel Ateliéru AVN. Pracuje mimo jiné na přípravě nového Justičního paláce v Ústí nad Labem. Podle jeho projektu se rekonstruovala například Komerční banka v Ústí nad Labem, sídlo Krajského úřadu, Pietschmannova vila pro speciální mateřskou školu, objekt Filozofické fakulty v kampusu ústecké univerzity a řada dalších staveb. V Lovosicích projektoval budovu Okresního archivu, autosalon Okim, pekařství Šubrt, Zelené náměstí, přístavbu městského úřadu, dům s pečovatelskou službou, podchod u Besedy, několik domů na Lhotce či rodinný dům ve Vlastislavi.


Jak to vidí vedení města?

Lovosice – Na témata řešená v rozhovoru jsme se zeptali také vedení města. To přináší své postoje: „Na realizaci přístřešku je město připraveno. Při budování Zeleného náměstí byly vybudovány základové prvky tak, aby při dodatečné stavbě přístřešku nedošlo k narušení plochy náměstí. Jediným problémem jsou finance. Zatím nebyly prostředky v rozpočtu města. Vydláždění silnice podél náměstí je komplikované z reálného i technického hlediska, včetně zatížení. Pokud jde o domnělé problémy při budování Zeleného náměstí, na každé stavbě jsou problémy a v rámci této stavby byly aktivně řešeny. Stavba trvala dlouho, protože město realizovalo náměstí bez dotace a protože nemělo peníze na celou realizaci najednou. Stavba tedy probíhala na 2 etapy a v rámci 2. etapy do toho ještě zasáhla zima, takže náměstí bylo rozkopané a nic se tam několik měsíců nemohlo realizovat."