Počátky bigbítu sahají do poloviny 60. let. V roce 1964 se například zrodila první bigbítová kapela ve Štětí. Nejprve se jmenovala The Black Rivers, pak The Rovers a od roku 1965 se název ustálil na The Postmen. Repertoár byl nejprve převzatý, samozřejmě od tehdy populárních The Beatles, ale i od české skupiny Olympic. „Inspiraci jsme čerpali u kolotočů, protože tam pouštěli rokenrol a Elvise, pak jsme to zkoušeli přehrávat,“ vzpomíná Petr Novák, který do kapely The Postmen nastoupil v roce 1967 a zůstal až do jejího konce v roce 1977.

Šedesátá léta prostě bigbítu přála. Vládnoucí strana pochopila, že pokrok nezastaví, a tak se ho snažila mít alespoň pod kontrolou. Důkazem může být například uspořádání 1. Československého beatového festivalu v pražské Lucerně v roce 1965.

V tu dobu vzniká v Ústeckém kraji celá řada kapel, například Morning Star. „My jsme v začátcích měli trochu štěstí, že jsme chytli polovinu 60. let, kdy nastala liberalizace v kultuře a nikdo po nás moc nedupal. Horší časy pak nastaly po Chartě v 70. letech,“ připomíná bubeník Mirek Peser.

V pozdějších letech režim přitvrdil a nastaly povinné „přehrávky“, kdy kapela musela před odbornou kulturní komisí přehrát celý svůj repertoár a projít si kolečkem schvalování o politické nezávadnosti. A že komisi šlo někdy i o úplné banality. „Když si v roce 1977 založil Vladislav „Jeff“ Rod kapelu Krokus, vadil jedné člence tehdejší kulturní komise samotný název kapely s tím, že Krokus je jedovatá bylina,“ líčí Jarda Matuška, baskytarista mnoha kapel, který bigbítovou scénu brázdí od 70. let.

Kapela Krokus, později Biograf

Kapela Krokus, později Biograf  Foto: archiv

Problémem byly anglické texty, ale na to český mozek vyzrál. „Na přehrávky si kapela vždycky připravila texty v českém jazyce a na koncertech se potom skladby zpívaly s původním anglickým textem. Naštěstí se to nějak moc neřešilo,“ dodává Matuška s tím, že si ale vzpomíná i na akci, kam vtrhla Veřejná bezpečnost, která přerušila koncert a všem sebrala občanské průkazy ke zjištění totožnosti.

Režim nepolevil ani začátkem 80. let minulého století. Přehrávky byly povinné pro všechny kapely a právě v tuto dobu mnoho z nich postihly zákazy vystupování. Tomu se nevyhnula ani kapela Krokus, v tu dobu už přejmenovaná na Biograf. „Bylo to v roce 1982, kdy k nám do zkušebny přijela dokonce StB s oznámením, že se nám zakazuje hrát. Zakázali nám sice koncerty, ale my jsme tajně, jako hosté povolených kapel a bez jména na plakátech, hráli dále,“ usmívá se Radek Kulhánek, tehdejší kytarista Biografu a současný basák kapel Kalábůf něžný beat a Zappas & Pappaz.

Uvolnění režimu přišlo až v druhé polovině 80. let. Na jejich konci už bylo cítit, že vládnoucí strana nemá sílu. Ubylo přehrávek a zákazů vystoupení. Devadesátá léta pak přinesla novou vlnu kapel a hudebních žánrů.