Pietní akt, kterého se účastnilo několik set potomků perzekvovaných sedláků, připravila Asociace soukromého zemědělství ČR. V projevech pamětníků, historiků a politiků byla připomenuta zrůdnost Akce Kulak jako dalšího kroku v rámci násilné kolektivizace venkova a likvidace soukromého zemědělství, která byla vyústěním několikaletého politického zastrašování, vyvlastňování půdy, zvířat a strojů. Děti ze selských rodin nemohly studovat, jejich rodiče mnohdy přišli o všechno včetně svobody a občanských práv, otcové putovali za neplnění kontingentů a protivení se nařízením do žalářů či uranových dolů, ze kterých se vraceli s podlomeným zdravím nebo v nich zahynuli.

Příslušníci selských rodin museli ze dne na den opustit své statky, často byli přestěhováni do opuštěných pohraničních oblastí. „Sílu perzekuce dokládá dekret, který poslal MNV v Kyškovicích mé babičce, když její manžel už před tím skončil v uranových dolech. Výměrem z 23. října 1952 jí byl zrušen právní poměr k bytu v obci a současně ji uvědomil o přidělení náhradního bytu v Podlesí v okrese Šumperk. Dekret dále uvedl, že jelikož se jedná o hospodářství, na kterém má být zajištěna zemědělská výroba, ukládá se rodině vyklizení bytu v Kyškovicích do 24 hodin. Rozhodnutí bylo tak „velkorysé“, že k usnadnění přestěhování do Podlesí nabídlo babičce druhý den, 24. října 1952 v 6 hodin ráno, přistavení dopravního prostředku,“ uvedl Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství, který v Kyškovicích pokračuje v hospodaření svých předků.

Podobný osud potkal prarodiče Miroslav Mahela z Radešínské Svratky u Nového Města na Moravě. „Rodina se čtyřmi dětmi se sice musela přestěhovat jen v rámci okresu, ale přišla o všechno. Když odjížděla, zjistilo se, že nový domov je už obsazen, proto byla ubytována ve sklepě. Děda, poctivý a úspěšný hospodář, musel pracovat v družstvu jako poslední pohůnek. Otci se v 70. letech podařilo statek v zuboženém stavu koupit od státu zpět, pozemky nám byly po roce 1989 v restituci vráceny a od té době opět hospodaříme na svém. Máme s manželkou Annou tři děti a věříme, že budou v tradici pokračovat,“ sdělil Miroslav Mahel, který jako člen asociace vážil k odhalení pomníku cestu do Rovného dlouhou přes 250 kilometrů.

Pomník připomínající oběti Akce Kulak vznikl z myšlenky Mileny Kozumplíkové. Je první svého druhu v ČR a není dílem sochařů, tvoří ho dva spojené čedičové kameny, které symbolizují jednotu, tvrdost a pevné zakořenění sedláků k rodné půdě a ke svému kraji. Mohl vzniknout i díky souhlasu Jana a Kamila Veselých na jejich pozemku. Dílo posvětil generální vikář Litoměřické diecéze Martin Davídek. „Stojí přímo u cesty vedoucí na vrchol hory Říp. Je tak pevný, že neskončí v nenávratnu jako stovky cihel a kamenů, které sem před 14 lety při podobné vzpomínce dovezli z celé republiky sedláci ze statků, jež zdevastovalo socialistické hospodaření. Tehdy se uvažovalo, že se z nich postaví základ mohyly, bohužel materiál zmizel, ale myšlenka bohudík ne,“ dodal Jaroslav Šebek.

Asociace soukromého zemědělství ČR od 90. let zesílila, dnes sdružuje v 51 organizacích přes 7 500 členů, kteří hospodaří na 35 procentech zemědělské půdy. „Mezi naše hlavní cíle patří dosažení rovného přístupu k podpoře hospodaření mezi zemědělskými subjekty. Chceme jednat a nechceme živit jakoukoliv nenávist, historie se ale ráda opakuje, musíme být na pozoru a mladé generaci ji připomínat,“ sdělil její předseda.

Slovo Kulak bylo používáno pro označení sedláků s více než 15 ha zemědělské půdy, ale nakonec došlo k perzekuci i těch s mnohem menší výměrou. Vyhoštěným i jejich rodinným příslušníkům byl zakázán pobyt v místě bývalého bydliště. K formálnímu zastavení akce došlo v lednu 1954, celkově poznamenala zhruba 4 000 selských rodin.