Životní osud Marie Imbrové, rozené Kubíkové, komplikovaly kádrové posudky. Tatínek se za svůj postoj ke vpádu sovětských vojsk na naše území dostal do hledáčku státních úřadů, což v praxi znamenalo pošramocený kádrový profil pro celou rodinu. I když byla na základní škole premiantkou, tak tehdejší politické klima naznačovalo, že na další studium může zapomenout. „Jenže maminka napsala tehdejšímu prezidentu Husákovi, jak je možné, že tak skvělá studentka nesmí dál pokračovat a kde je tedy ona komunisty tolik proklamovaná spravedlnost.“ Výsledkem bylo, že pokud mladá žačka zvládne přijímačky, tak může na střední školu nastoupit. „Ale jen v rámci okresu. To aby mě měli pod kontrolou. V úvahu přicházelo jen gymnázium v Roudnici nad Labem, což ale vůbec nebyla špatná škola,“ vysvětluje Imbrová.

Místo do Afriky putovala do Libochovic

„V květnu 1979 jsem byla v pátém měsíci a rozhodla se studovat afrikanistiku. Přihlášku na vysokou školu mi musel podepsat právní zástupce, což ale už nebyl režimu znelíbený otec, ale mohl to být manžel či tchán. A já jsem nechtíc vyvdala skvělý kádrový posudek,“ bavila se bizarní situací tehdejší čerstvá vysokoškolačka.

I na vysoké díky fotografické paměti studovala s výbornými studijními výsledky, ale z hlediska ekonomiky to byla krušná doba. Něco peněz přinesl modeling „dámy s knihou“, když pózovala na Akademii výtvarných umění s knihami, které studovala. „Šlo o Leninovy spisy a hodně se mi následně hodilo, že moje paměť udržela takové detaily, jako například kdy V. I. Lenin použil poprvé slovo revoluce, “ vzpomínala Imbrová. Přesto místo vytoužené Afriky na ni čekalo místo kastelánky na zámku v Libochovicích.

Některé obrázky v sobě mají skryté narážky na texty Jiřího Suchého.
Lovosická galerie vystavuje kresby Jiřího Suchého, k vidění budou do konce srpna

Teprve po revoluci v roce 1989 se uvolnily kariérní možnosti. V lednu 1999 se stala zástupkyní velvyslance a později chargé d'affaires, pověřena vedením Velvyslanectví České republiky v keňském Nairobi.

Tengenenge dnes umí anglicky

Zahradu domu nedaleko Libochovic, kde v současnosti rodina bydlí, zdobí celá řada soch z Tengenenge. Jedná se o v současnosti největší aktivní sochařskou komunitu na světě - zhruba 150 km na sever od zimbabwského Harare. Založil ji v polovině šedesátých let minulého století farmář Tom Blomefield a Marie Imbrová odtud přiváží umělecké sochy. Zde také založila a dodnes podporuje školu a školku.

Problém v Zimbabwe byl v tom, že obrovské množství lidí, dětí i dospělých, nemělo doklad o národnosti. „Nejprve bylo nutno vyřídit rodné listy, protože do školy v Zimbabwe je to nutný doklad. Naše školka je vlastně nultý ročník, v němž se nastartuje angličtina. Ještě dva roky a bude to první vesnice, která bude umět anglicky a bude mít středoškoláky. A já můžu skončit, protože už bude na nich, kam školu i vesnici posunou,“ říkala a u toho přerovnávala nejnovější artefakty na připravovanou africkou výstavu věnovanou Emilu Holubovi.

Pštrosí farma v Židovicích.
Pštrosí farma v Židovicích je na bodu zlomu. Trápí ji růst nákladů a konkurence

Právě v Tengenenge udělali celkem tři sochy slavného rodáka z Holic. První Holubova socha se nepovedla, měla příliš africké rysy, druhá stojí v Africe a třetí hlídá vchod do domku v Černochově. Jako by i jméno jejího bydliště, kde bydlí v rodném domku svého tatínka, naznačovalo její fascinaci černým kontinentem. „Muzeum Emila Holuba v Holicích prohlásilo rok 2022 za rok Emila Holuba. Momentálně připravují výstavu, která bude krátkodobě představena v Livingstone a pak trvale umístěna v Mongu. Jsem velice vděčná žateckému muzeu, že mě technicky podporuje,“ dodává Imbrová, která dobalovala krabice, jež poputují na další připravovanou africkou výstavu. Část knih o Africe a slavném Čechovi odletěla do Afriky před několika dny.