Dobré ráno, severní Čechy! S ranní dvojkou rozhlasových spíkrů na Hit rádiu FM v Ústí nad Labem Kamilem Bílským a Markem Leštinou jsem se postavil ve studiu za mikrofon a na vlastní kůži si vyzkoušel ranní živé vysílání.

Blíží se osmá hodina ranní a vteřiny na monitoru ve studiu nemilosrdně ukrojují čas. Blíží se můj první vstup. Začínám se potit. „Neboj, nenecháme tě v tom samotného. Budem si povídat o tvých reportážích,“ uklidňuje mě Marek. „Tak se připrav a až ti mávnu, jdeme na to,“ směje se. Adrenalin stoupá. Červený nápis ON AIR dává znamení, že jsme v éteru!

„Dneska vám, vážení posluchači, dobré ráno nepřejeme sami. Do studia dorazil i novinář Honza Vraný, který si chce vyzkoušet práci moderátora,“ říká do mikrofonu Marek Leština. Jeho kolega Kamil Bílský pohotově dodává, že účelem mé návštěvy ve studiu je prožít si živé vysílání.

„Tak Honzo, teď pustím jingel a máš asi čtrnáct vteřin na to, abys řekl, že bude hrát Kamakavivo Ole Izrael napiš si to, a ještě bys měl říct lidem, že hrajeme hity pro lepší náladu,“ říká Marek. Kamil vzápětí se smíchem konstatuje: „Tak tomu říkám křest ohněm, tak pojď na to.“

Nadechnu se a z desek se snažím přečíst a vyslovit jméno hudebního interpreta, jehož písnička mi právě zní do sluchátek.

„Tak tu máme další písničku Kamakawivo Ole Izrael a hit ehm. Teď jsem to zblbnul. Výbuch smíchu ve studiu mě odrovnal. Kluci se mi snaží pomoci i podpořit zároveň. „To je dobrý, v pohodě, ještě ten slogan tam musíš dát. A máme tady hit pro ehm jakou? Lepší náladu?“ Opět smích. Marek vypíná mikrofon a v éteru zní písnička.

„Je to dobrý, Honzo. Jen musíš více k mikrofonu a mluv hlasitěji,“ říká Jindra Nikl ze zvukové prodkuce rádia.

Ve studiu vládne nezapomenutelná atmosféra. „Je to fajn. Posluchači alespoň slyší, že to není připravené nebo nahrané,“ směje se Kamil. Má pravdu. Zatím se cítím hrozně a nesoustředěně. Po pár vteřinách mého prvního vstupu éterem mi začínají přicházet první esemesky od přátel.

Dostávám druhou šanci. Tak to byl Kama Kavivo Ole Izrael a máme tady osm hodin a osmnáct minut. „Hezky! Honza Vraný na druhej pokus už je to výborný,“ říká do mikrofonu Marek Leština a pokračuje: „Nejsme tady sami, je tady s námi Honza Vraný z Deníku. Pokud jste si právě teď naladili Hit rádio FM, máme tady návštěvu z novin. Honza má reportáže, které se jmenují Na vlastní kůži. Honzo, musím se tě zeptat, kolik jsi v životě vyzkoušel povolání jako novinář?“ ptá se Kamil a zároveň jedním dechem trochu nevěřícně dodává: „Jako vážně, jo? To je neuvěřitelný počet. Tím se asi nikdo z nás nemůže pochlubit, takže se tě rovnou zeptáme, které z těch povolání, co jsi měl možnost si vyzkoušet, bylo nejexkluzivnější, nejvíce tě zaujalo a do smrti na něj budeš vzpomínat?“ ptá se Kamil.

Odpovídám, že za dva roky to mohlo být až téměř devadesát různých povolání a činností, které jsem si mohl vyzkoušet. „Vyzkoušel jsem si práci například hasiče, policisty, pošťáka, ale také funebráka, kopal jsem hroby nebo jsem lezl po střechách a čistil jsem komíny. Jako každý kluk jsem se na jeden den s chutí stal popelářem nebo kapitánem výletní lodi Porta Bohemica.“

„Honzo, ty jsi si zkoušel i práci funebráka, to nás zajímá asi nejvíce. Vyprávěj. Jaké to bylo?“ ptá se spíkr. Odpovídám, že s osádkou pracovníků teplické pohřební služby Marie jsem jeden den jezdil pro zemřelé a popisoval to, co tam funebráci běžně dělají. I já jsem musel přiložit ruce k dílu. „A jak ti bylo, nesložil ses u toho, ses na to těšil ne?“ směje se moderátor.

„Za okamžik už skupina Team… anebo Shakira a my, Honzo, hrajeme jaké hity?“ zkouší mě Marek. Odpovídám trochu nejistě: Pro dobrou náladu? Ne, pro lepší. Smějeme se. „Honzo, ještě pro srovnání, máme to těžký jako funebráci?“ ptá se Kamil. Má odpověď je kladná.

Zdroj: Youtube

Zatímco v éteru hraje písnička slovenské skupina Team Reklama na ticho, já se připravuji na další vstup. „Honzo, teď na tebe čeká bojový úkol. Hned jak dohraje písnička, uvedeš nachytávku. Zavoláme Patrikovi, který se pokusí dostat svou přítelkyni, a to, že od ní bude chtít požehnání, aby si mohl nechat udělat depilaci celého těla. Řekneš jen, že na telefonu máme Patrika z Teplic a pak tam hned pojede jeho telefonát. Tak se připrav, za pár vteřin jedeš. Opět ti mávnu,“ říká Marek Leština.

Beru si desky do rukou a čekám na pokyn „kolegy“ spíkra. Mává. „A teď už tu máme na telefonu Patrika z Teplic. Co myslíte, podaří se mu nachytat přítelkyni?“ Marek mezitím pouští nachytávku, ve které se mladý muž telefonicky spojí se svou přítelkyní a žádá od ní svolení k depilaci. Nepochodí! „Jsi se zbláznil? Nechci mít doma miminko. A víš, jak by tě to svědilo, až ti to bude zase dorůstat? V žádném případě! Uděláš to, a je konec!“ říká do telefonu rázně mladá žena.

Zatímco se posluchači baví u rádia, já se připravuji na další vstup.

„Tentokrát uvedeš počasí. Řekneš, že dnes bude ještě teplo, do odpoledních hodin na severu Čech bude kolem devíti stupňů, ale od zítřka se opět ochladí a čekáme i sněžení,“ říká Kamil.

„O.K. To bych měl snad zvládnout,“ říkám si. Pro jistotu si ale dělám poznámky do bloku. Co kdyby. Živé vysílání má nezapomenutelnou atmosféru. Jenže, co řeknete, nedá se vzít zpět. Nelze to přetočit nebo vymazat! Je to přímý přenos.

Kluci si svou ranní show doslova užívají. Má návštěva ve studiu je pro ně příjemným zpestřením. „Máme pro dnešek o zábavu postaráno,“ směje se Marek Leština. „Dobré ráno, severní Čechy. U mikrofonu je Honza Vraný s počasím. Během dneška bude ještě teplo. Kolem devíti stupňů, ale od zítřka se počasí bude zhoršovat a přijde opět ochlazení a sněhové přeháňky,“ říkám do mikrofonu. Nápis ON AIR nad dveřmi do studia svítí opět červeně. Začínám si s ranní dvojkou spíkrů připadat konečně jako ryba ve vodě.

Kamil s Markem vysílají denně od šesti do devíti. Ještě než skončí dnešní show, dají prostor posluchačům, kterých se moderátoři zeptají na to, jak vidí Tomia Okamuru coby českého prezidenta.

„Kde je předtočený rozhovor, v počítači ho nemůžu najít! Jde to ven za pět minut,“ říká Marek a shání se po technikovi. Naštěstí záložní záznam je na světě. Za okamžik je v éteru.

Krátce po deváté hodině se pomalu loučím nejen s posluchači, ale především s dvojicí spíkrů Markem a Kamilem. Ranní vstupy naštěstí dopadly dobře bez závažnějších přebrebtů.