Prohlédnout si jej můžete u příležitosti uctění památky bývalého prezidenta, dramatika a disidenta Václava Havla. Jak na známou osobnost autor díla vzpomíná?

„Otisk jsme s otcem snímali v kanceláři Václava Havla v Praze přibližně před dvěma roky. Ukázal jsem mu otisky, které jsem již v minulosti zhotovil a moc se mu líbily. Byl nadšený z detailů provedení, jsou vidět i čáry života. Usmíval se a vtipkoval, že se na otisk budou chodit dívat staré cikánky a věštit mu z ruky,” vzpomíná na setkání s Václavem Havlem Jan Huňát.

Jediné přání bývalého prezidenta bylo, aby se do otisku vyryl také jeho citát: „Naděje není optimismus, naděje je jistota, že něco má smysl.” Přání bylo vyhověno a citát teď spolu se symboly státnosti doplňuje majestátnost díla. „Řekl mi, že já jsem tady umělec a že mám vše udělat podle své představy. Byl neskutečně uvolněný, veselý a plný optimismu. Dal si pěkně pivíčko, sedl si a povídal si s námi. Naprosto bezprostředně a přátelsky. Měl jsem pocit, že sedím s dlouholetým přítelem,” popisuje sklář pocity z bývalého prezidenta a dále vypráví: „Nálada byla uvolněná a on se mě zeptal na honorář. S úsměvem jsem jen tak pronesl, že bych si přál otisk ruky Nelsona Mandeli. Byla to spíš jen taková průpovídka. On však znovu překvapil a plný nadšení mi odpověděl:

„No vidíte, to je náhoda, já letím příští týden do Afriky a budu bydlet dvacet metrů od jeho bytu. Vše zařídím, žádný problém!” Byl jsem naprosto vyveden z míry,” popisuje Havlův entusiasmus Jan Huňát. Bohužel, k setkání nedošlo. Bojovník za lidská práva a držitel Nobelovy ceny za mír Nelson Mandela v tu dobu onemocněl.

Zanedlouho onemocněl také Václav Havel. Sklář měl v úmyslu darovat mu jedno z dvanácti vyhotovení otisku. I přes veškerou snahu se předání nemohlo uskutečnit. Zdravotní stav bývalého prezidenta to neumožnil.

„Nepovedlo se nám otisk panu Havlovi doručit. Byl neustále nemocný, jeho stav nebyl dobrý. Nebylo možné se k němu dostat, lidé z jeho okolí říkali, že jeho stav je špatný. Rádi bychom ale otisk předali alespoň paní Dagmar, až se vše trochu uklidní. Otisk do jejich rodiny patří,” zvažuje autor vystavovaného díla.

A jak vidí Jan Huňát své dílo dnes? „Je to taková vzpomínka na velkého člověka, který chtěl pomáhat lidem.”

Autor: Anna Hrochová