Přijeli si pro povzbuzení a poučení. Pouť k naší významné české světici se konala u příležitosti Roku sv. Anežky, kdy si připomínáme 800. výročí jejího narození. Slavnostní bohoslužbu v sobotu 11. června 2011 dopoledne v klášterním kostele Narození Panny Marie v Doksanech sloužil litoměřický biskup Jan Baxant.

Kostel zaplnila řada dalších kněží z celé republiky, ale i zástupci obcí v regionu. Poutníci zcela zaplnili kostel a desítky jich sledovaly průběh mše svaté na obrazovce před kostelem. Liturgii doprovodil litoměřický chrámový sbor a jeho hosté s dirigentem Jiřím Hälbigem a varhaníkem Jaroslavem Puldou.

Mons. Jan Baxant ve své promluvě řekl, že pobyt v doksanském klášteře, kde se Anežka Přemyslovna v dětství připravovala na zasvěcení se Bohu, pro ni mohl být příležitostí vidět nevšední životní styl školou modlitby, kde vnímala moudrost a laskavost řeholnic, učitelek života. Zdůraznil, že naše rodové české kořeny jsou spjaté s křesťanstvím a že právě sv. Anežka dala příklad oddanosti Bohu a lidem v následování Krista mírností, opravdovostí, důsledností a věrností. „Křesťanství je život, sdílení hodnot, životní styl jistě náročný, ale vhodný pro každého člověka. V dnešním českém prostoru je nám nejvíce třeba svědectví působivého křesťanského příkladu,“ řekl biskup.

Mottem doksanské pouti bylo „Hledejme kořeny a budoucnost naší země“. Ve své přednášce o významu Anežky Přemyslovny pro naši samostatnost a státnost poukázal prof. Petr Piťha na její velikou roli. Podle jeho slov se zasadila především o to, že vřadila české království do celku evropské kultury, docílila vybudování první sociální sítě, která při tehdejším demografickém rozměru Čech byla velmi hustá, zabránila občanské válce… Připomněl tuto raně gotickou světici jako aktérku našich nedávných dějin, kdy její svatořečení 12. listopadu 1989, tedy pět dní před 17. listopadem, povzbudilo obrodné snahy v naší zemi. Zmínil ji nejen jako královskou dceru, ale rovněž jako řeholnici, která žila svou niterností, z níž brala sílu.

„Budeme se muset zabývat otázkou svého sebevědomí a svého sebeurčení a k tomu potřebujeme znát bohatství své země, svoje kořeny, které jsou mohutné, ale, bohužel, dost zplaněné. Mají-li zase nést plody, vyžaduje to oddanost a práci. A tomu se můžeme učit u Anežky,“ řekl. „Bylo to právě křesťanství, na kterém Evropa vyrostla a se kterým stojí a padá.

Anežčiny státnické, vladařské a diplomatické vstupy nás upozorňují na to, že Evropa je konstituována křesťanstvím, které je dáno především desaterem a, řekl bych, Kristovým vynálezem obětavosti. Kristus, který je Bůh a člověk, ukázal, že když se člověk zcela vydá pro druhé, svůj život získá a zachrání. A to je ta úžasná změna životního stylu, řekl bych, směru života. Ne zvnějšku, ale z nitra svého přesvědčení vytrysknout do svého okolí,“ uvedl.

„Vláda a služba nemohou být bez sebe. Protože vláda, která není službou, je nadvláda. A služba vždycky vede k vládě. Služba, oddanost, práce, zájem o druhé,“ dodal.

Odkaz Anežky Přemyslovny je podle jeho slov dvojí. „Jeden známe velmi přesně, a to je její těsně předsmrtné sdělení, že noc končí a že každá noc má své jitro. Ten druhý je – pečujte o mou zemi, zvelebujte ji a chraňte. Je to vaše vlast,“ shrnul prof. Piťha.

Pouť v Doksanech provázel bohatý duchovní a kulturní program včetně programu pro děti a dvou hudebních koncertů. Páteční mši svatou sloužil strahovský opat Michael J. Pojezdný, O. Praem., emeritní velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou Jiří Kopejsko, O. Cr., duchovní správce doksanské farnosti Adrián Pavel Zemek, O. Praem., a další kněží.

Díky Rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou tu mohli poutníci po třech letech opět uctít relikvii sv. Anežky, kterou křížovníci získali ze španělského Eskorialu.

Akci pořádala Římskokatolická farnost Doksany za podpory Biskupství litoměřického, komunity sester premonstrátek v Doksanech, Královské kanonie premonstrátů na Strahově a Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Jana Michálková